Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola dvacátá sedmá

Kterak farář a lazebník svůj záměr vyvedli, mimo jiné věci, jež jsou hodny, aby v této znamenité historii byly vypravovány.

Lazebníkovi se farářův nápad velmi líbil, tak že záhy k jeho vyvedení se měli. Požádavše na hospodské sukni a čepec nechali jí farářovu novou kleriku v zástavě. Lazebník si udělal dlouhé vousy z šedého čili plavého volského ocasu, v kterém hospodský hřeben zapíchnutý míval. Hospodská se jich ptala, k čemu ty věci chtějí; farář jí zkrátka pověděl o bláznovství D. Quijotovu, a že toho přestrojení je třeba, aby jej z pustiny, ve které právě se zdržuje, ven vyvábili. Hospodský i hospodská hned se domyslili, že blázen ten jest jejich někdejší host s balsámem a pán povětřím házeného zbrojnoše; i vyprávěli faráři vše, co s ním bylo jim se přihodilo, ovšem nezamlčevše, co Sancho tak zatajiti hleděl. Zkrátka, hospodská přistrojila faráře, až bylo milo se podívat; oblékla jej do jakési soukené sukně, černými, aksamitovými na dlaň širokými a vystřihovanými pruhy požité a do šněrovačky zeleným aksamitem vyložené, věci to, které snad ještě z časů krále Wamby pocházely. Čepec nechtěl farář vzít na hlavu, nýbrž přikryl si ji jakousi plátěnou, podšívanou čepicí noční, kterou s sebou měl, obvázal si hlavu stužkou z černé tykyty a z jiné takové si udělal roušku, která mu vousy a obličej dobře zakryla. Dav si na hlavu svůj klobouk, který byl tak široký, že stínidlu se podobal, a hodiv na se plášť sedl po žensku mezkyni; totéž učinil lazebník se svými plavými vousy, které až po pás mu dosahovaly, poněvadž, jak praveno, byly z ocasu plavého vola udělány. Rozloučili se se všemi i s milou Maritornesou, která slibovala, že, ač hříšná osoba, bude se modliti růženec, aby jim Bůh dal dobré pořízení v podniknutí tak těžkém a křesťanském. Když však z hospody vyjeli, napadlo faráře, že toto přestrojení proň se nesluší a jest nehodno osoby duchovní, byťby na věci té sebe více mu záleželo, a pověděv to lazebníkovi, žádal jej, aby oblek svůj přeměnili, an jest to věc slušnější pro něho, aby ubohou pannu dělal, on že bude dělati zbrojnoše a tak důstojnosti své méně ublíží, sice že ani kroku neudělá, byť by i D. Quijota čert vzít měl. Lazebník skutečně ve všem farářovi byl po vůli, a když takto své osoby přeměnili, dával mu farář naučení, jak si má počínat, jak s D. Quijotem mluvit, aby jej pohnul s sebou jeti a místo opustit, které byl pro své zbytečné pokání si vyvolil. Lazebník odpověděl, žeby i bez jeho návodu úkol svůj dobře vyvedl. Nemínil však zatím ze ustrojiti, ažby blíže k D. Quijotovu obytu dojeli, načež, když svůj oděv svinul a farář vousy si nasadil, svou cestu dále konali. Sancho Panza je vedl a cestou jim vyprávěl, co jim bylo se šílencem se přihodilo, jejž tu v horách nalezli; pověděl jim též o nalezení tlumoku a co v něm bylo, neb při vší své sprostotě byl ten chlap velmi zisku chtivý.

Druhý den přišli na místo, kde Sancho byl svého jmélí naházel, aby po něm místo, kde svého pána nechal, najíti (...)

(......)