Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola osmá

Jak dobře pochodil statečný Don Quijote v strašlivém a nikdy neslýchaném dobrodružství s větrnými mlýny mimo jiné blahé paměti hodné události.

V tom shlédli třicet nebo čtyřicet větrných mlýnů, jenž na oněch polích stály. Jak mile D. Quijote je spatřil, pravil svému zbrojnoši: Osud naši záležitost lépe řídí, než si přáti můžeme, nebo hle! tamto, příteli Sancho Panzo, je vidět třicet anebo více ještě velikánských obrů, s kterými já bitvu svésti a jež všecky pobiti hodlám, abychom jejich kořistí se obohatili. Jeť to spravedlivý boj a skutek bohulibý, takové zlé símě s obličeje země sníti.

Jaké pak obry? pravil Sancho.

Ti tam s těma dlouhatýma rukama, odpověděl pán jeho; někteří je mají skoro na dvě míle.

Vždyť, Vaše Milosti, odpověděl Sancho, to, co se vám zdá, nejsou žádní obři, nýbrž větrné mlýny a, co za ruce máte, jsou jejich lopaty, kteréžto jsouce větrem otáčeny žernovem točí.

To se ti zdá, pravil D. Quijote, protože nejsi zběhlý v takových příhodách. Obři jsou to a, máš-li strach, odejdi stranou a modli se, až já s nimi v nerovný boj se pustím.

A to řka zabodnul Rocinanta a neposlouchal křik zbrojnoše svého Sancha Panzy, který dobře věděl, že to jsou větrné mlýny a nikoliv obrové, s nimiž on jde se bit. Ale D. Quijote byl tak jist, že to jsou obři, že nedbaje volání zbrojnošova, aniž lépe se podívav, co to je, ač již téměř u samých byl, stále jel a přitom volal: Neutíkejte, zbabělí a bídní tvorové; neb je to jen jediný rytíř, jenž na vás útokem žene. V tom se trochu vítr zdvihl a veliké lopaty hýbat se začaly, což vida D. Quijote, pravil: Ačkoli větší ramena zdvíháte, nežli měl velikán Briareus, budete předce pykat. A to řka a s celým srdcem své slečně Dulcinei se poručiv, by v této nesnázi mu přispěla, štítem svým dobře ukryt Rocinanta do skoku zabodl. Potkav se s nejbližším mlýnem vjel kopím do jeho lopaty; v tom ale vítr s takou silou jí zatočil, že kopí na kusy se přelomilo, lopata koně i s jezdcem na se vzala a veliký kus do pole jimi mrštila. Sancho Panza pospíšil, co jen osel běžeti mohl, pánu svému ku pomoci, a když k němu dojel, viděl, že sebou ani hýbat nemůže. Takový to byl pád, který D. Quijote s Rocinantem byl učinil.

Pro pána krále! pravil Sancho, nepovídal jsem Vaší Milosti, abyste povážil, co děláte, že to jsou jen větrné mlýny, a musel to každý vidět, ledaby sám vítr v hlavě měl.

Mlč, brachu Sancho, odpověděl D. Quijote; neb ve vojně je vše neustálé změně podrobeno. Co ale já myslím a co také skutečně pravda jest, že onen mudrc Freston, který mi byl knihy i pokoj ukradl, ony obry ve mlýny proměnil, aby mne o vítězství nad nimi a slávu připravil. Takovou má on na mě zášť; konečně ale přece málo zmůže bezbožné umění jeho proti spravedlivosti meče mého.

Naprav to všemohoucí Pánbůh! řekl na to Sancho, pomohl mu vstát a zase na Rocinanta, který byl na polo přeražen, vsednout.

Rozmlouvajíce o přestálé nehodě konali cestu dále k Lopicskému přístavu; neb tam, pravil D. Quijote, (...)

(......)