Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Pokračuje se v návěští, jehož D. Quijote nabyl o odčarování Dulcinee, a spolu o jiných pamětihodných příhodách.
S té strany, odkud ozývala se líbezná hudba, spatřili, že přichází k nim tak zvaný vítězoslavný vůz, jejž táhlo šest hnědých mezků, pokrytých však bílými pochvami, a na každém nacházel se kajicník, taktéž bíle oděný, s velikou rozžatou pochodní v ruce. Vůz ten byl dvakráte, ano i třikráte věčší než předešlé a po stranách i na vrchu jeho bylo dvanácte jiných kajicníků, bílých jako sníh, vesměs s rozžatými pochodněmi. Pohled na ně způsobil obdiv i zároveň strach. Na povýšeném trůně seděla vila, zastřena tisícerými závoji z tenké stříbrné tkaniny, skvoucí se nade všecky nesčíslnými zlatými cetkami, čímž ne sice bohatě, ale okázale oděna vypadala. Tvář zakrytou měla průhlednou a tenounkou rouškou, tak že skrze outky bez překážky viděti bylo, kterak se pod ní skrývá přeslíčná dívčí tvář. Množství světel dopouštělo rozeznávati i spanilost i léta její, ježto na pohled nepřevyšovala dvacítku a nešla pod šestnáctku. Spolu s ní přišla osoba oděna v řízu, jak se říká velebnou, až na paty dlouhou; hlava její zahalena byla černým závojem.
Jak mile vůz přijel a stanul před samými vévodskými manžely a před D. Quijotem, přestala hudba na dmychací nástroje a spolu přestaly harfy a loutny, jež s vozu zněly. Osoba v říze se vschopila, rozhalila roucho na obě strany a sňavši závoj s obličeje patrně objevila se býti vtělenou smrtí, bezmasou a ohyzdnou, z čehož D. Quijota pojaly mrákoty, Sancha zmocnila se hrůza, i sami vévodští manželé prozrazovali jakýsi pocit strachu. Vyvstavši a vztýčivši se živá smrt jala se hlasem temným a jazykem nehrubě ohebným takto mluviti:
Já jsem Merlin, o němž vypravuje Historie, že jej ďábel zplodil; — Lež ta délkou času pravdou jmína — Magie jsem knížetem a vládcem, Vědy Zoroastra schránkou, sokem Století a věkův, jež se snaží Zatemniti proslavené činy Dobrodružných rytířů a hrdin, K nimžto vezdy velkou lásku chovám. Ač jest mysl čarodějův, magův Čili kouzedlníkův napořáde Krutá, drzká: přec je moje měkká, Útulná i laskavá a sklonná Dobrodincem býti všeho lidstva. Právě když jsem v temném pekla lůně Duchem zabrán byl do vytváření Jistých rysův, obrazů a kruhu: Bolný hlas mne nejslíčnější krásky, Dulcinee del Toboso, došel. Věda o nešťastném okouzlení, O proměně její z dámy vnadné V hrubou vesničanku, lítost měl jsem. Tudíž zahalil jsem ducha svého V tuto divokou a hrůznou tvářnost, Načež probrav statisíce spisův Ďábelské a příšerné své vědy, Lék Ti dát přicházím, jenž se hodí Na týž bol a neštěstí tak velké. O Ty chloubo, pýcho všechněch, jižto V ocel šatí se a diamanty, Majáku a světlo severnice, Kompase a strážce všech, kdo mrzký Opouštějí sen a líné lůžko, Výkonům se trudným věnujíce Krví zbrocené a těžké zbraně! Tobě pravím, hrdino jak dlužno Nikdy nezapomenutý, Tobě, Statečný a spolu uhlazený Don (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky