Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší stejně hodnotný obsah jako tyto stránky, ale v lepší podobě a s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
i PDF 
.
POZOR!!! Při této příležitosti dáváme mimořádně k dispozici pro prvních 100 zájemců slevový kupón na -50% na e-knihy na novém LD (při objednávce alespoň za 100 Kč před slevou). Kód kupónu je: nld2023
1
Slečna Marplová pronesla zvolna a jemně: "No - víte, má milá, myslím si, že musíme vyjít z předpokladu - jestli to vše ostatní jsou vzpomínky - že i TOHLE je vzpomínka..."
"Že jsem opravdu viděla někoho ležet zabitého - zardoušeného - mrtvého?"
"Já si myslím, že jste si neuvědomovala, že ta žena byla uškrcena. To ve vás vyvolala až ta včerejší hra, a to také souvisí s tím, že jste si teprve nyní v dospělém věku uvědomila, co musí znamenat zmodralá, křečí zkroucená tvář. Podle mě malé dítě sestupující po schodech si dokáže uvědomit násilí, smrt a zlo a spojit si to všechno s určitým seskupením slov - já si totiž myslím, že vrah nepochybně ta slova řekl. To musel být pro malé dítě velice zlýl šok. Děti jsou zvláštní bytosti. Když je opravdu něco vyděsí, zvlášť něco, čemu nerozumí, pak o tom nemluví. Nechají si to samy pro sebe. Možná že na to zdánlivě i zapomenou. Ale vzpomínka v nich přece jen zůstane někde ukryta v hloubi duše."
Gwenda se zhluboka nadechla.
"A vy si myslíte, že takhle se to stalo v mém případě? Ale proč si nedokážu všechno vybavit TEĎ?"
"Nemůžete si vybavit věci na objednávku. Kolikrát se člověk snaží na něco si vzpomenout a paměť mu uniká. Já si ale myslím, že je tu pár věcí, které naznačují, že se to skutečně stalo. Tak například, když jste mi vyprávěla o svém zážitku včera večer v divadle,užila jste velice zvláštní slovní obrat. Řekla jste, že jste se dívala "skrz zábradlí". Jenomže člověk se obvykle nedívá "skrz zábradlí", ale přes zábradlí. Jedině dítě se může koukat skrz ně."
"To je bystrý postřeh," řekla Gwenda uznale.
"Takové maličkosti jsou velice důležité."
"Kdo ale byla Helena?" zeptala se Gwenda rozrušeně.
"Povězte mi, má milá, jste si tak úplně jistá, že to byla Helena?"
"Ano... Je to děsivě podivné, protože nemám ani zdání, kdo to byla Helena - ale celou tu dobu vím, - totiž myslím si, že vím - že to byla Helena, kdo tam ležel... Jak to ale můžu zjistit?"