Arthur C. Clarke
překlad: Vladimír Hanák

KOLÉBKA
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

NEDĚLE

Kapitola první

Bylo po druhé hodině ráno, když Florida Queen opustila přístav a zamířila do Mexického zálivu. Carol a Troy stáli spolu u zábradlí, Nick řídil člun při plavbě přístavem. „No, anděli,“ pravil Troy, „už teď to byl neuvěřitelný zážitek, že? A musím přiznat, že jsem trochu nervózní z toho, co nás na místě potápění čeká tentokrát.“

„Myslela jsem, že víš, co se stane, Troyi,“ odvětila Carol a ukázala na náramek. „Copak ti neřeknou všechno?“

„Oni mi toho říkají spoustu. A pořád se lepším v chápání jejich vzkazů. Ale jak můžu vědět, že mi říkají pravdu?“

„Stejný problém jsme měli častokrát my s tebou,“ poznamenal Nick zpod přístřešku. Člun se už téměř dostal na širé moře. Světla Key West se za nimi ztrácela. „V konečné fázi, zvláště když stejně nic nedává smysl, se z toho stane otázka důvěry. Kdybych se sám sebe logicky zeptal, proč vyjíždím uprostřed noci do Mexického zálivu a vezu olovo, zlato a informace jakýmsi mimozemšťanům, kteří se zastavili tady na Zemi, aby si opravili...“

Carol se zasmála a přerušila ho: „Ale celá tahle řada událostí se nedá rozebírat logicky. Nepostupujeme podle logiky. A já si dokonce myslím, že to ani není tolik otázka důvěry.“ Odmlčela se a vzhlédla ke hvězdám. „Je to spíše něco jako víra.“

Troy ji jednou rukou objal a usmál se. „Souhlasím s tebou, anděli. Koneckonců my nevíme ani hovno. Jenom ony vědí.“

Carol zívla. Na člunu se rozhostilo ticho. Všichni cítili velkou únavu. Poté, co bezpečnostní služba v Mijako Gardens obklíčila Homera a Gretu, zavolala samozřejmě policii. Ta přijela za deset minut, ale zdálo se, že se bude vyptávat věčně. Policisté požádali Carol, Nicka a Troye, aby každý napsal samostatné prohlášení. Homer a Greta nepřiznali nic, přestože jim členové bezpečnostní služby zabavili dvě pistole a že se v Troyově autě našly shodné úlomky střel. Homer zavolal svému právníkovi a očekával, že do čtyř až šesti hodin bude po složení kauce venku.

Když trojice s batohy konečně dorazila do přístavu (museli jít z hotelu pěšky, protože policie zabavila Troyovo auto jako důkaz), vzpomněl si Troy, že ještě nezapojil nové navigační zařízení. Možná to bylo tím, že byl unavený, anebo ho snad znervózňovalo, že mu přátelé nakukovali přes rameno. Ať už byl důvod jakýkoliv, trvalo mu namontování a ověření nového navigačního procesoru hodně dlouho.

Carol a Nick se mezitím přesvědčili, že mají na palubě tři kompletní sady potápěčské výstroje. Potápěčské vybavení, které muži použili večer, zůstalo na základně v opatrování Námořnictva Spojených států. Nick si vzpomněl, že dal na člun dost dalšího vybavení pro velkou skupinu z Tampy, která si původně najala Florida Queen na víkend. Měl pravdu, ale při kontrole se ukázalo, že jeden regulátor správně nefunguje. Museli ho vyměnit.

Během chůze z hotelu dospěli Nick, Carol a Troy k souhlasnému závěru, že se na schůzku s vyspělou mimozemskou kosmickou lodí vydají všichni tři. Nenašli žádné jiné rozumné řešení. Člun se dá bezpečně ukotvit. A nikdo z nich si nedokázal představit, že by mohl přijít o vyvrcholení dobrodružství.

Nick uložil do navigačního procesoru souřadnice místa potápění a přepnul člun na autopilota. Viděl, že Carol opět zívla. Bylo to nakažlivé. Když otevřel ústa k dlouhému, uvolňujícímu zívnutí, uvědomil si, jak je vyčerpaný. Zašel za přístřešek z plachtoviny a v hromadě zásob našel dvě nafukovací matrace. Začal jednu nafukovat.

Carol došla na záď člunu, když už měl první matraci skoro nafouknutou. Světlo nad přístřeškem jí ozářilo tvář. Je ještě krásnější, když je unavená, pomyslel si Nick. Ukázal na druhou matraci. Carol se sehnula, sebrala ji a dala se do nafukování. A velice schopná. Nikdy jsem nepotkal ženu, která by byla v tolika věcech tak dobrá.

Nick skončil se svou matrací a položil ji na dno člunu. Carol docházel dech. Pomohl jí tedy matraci dofouknout. Vzal pár ručníků a sbalil je jako polštářky. „Musíme se všichni trochu vyspat,“ vysvětloval jí. „Nebo se budeme při potápění motat jako mouchy.“

Carol přikývla a vrátila se k hraně přístřešku. „Nebude ti vadit, když si Nick a já na chvilku zdřímneme?“ zeptala se Troye. Souhlasně se usmál. „Vzbuď jednoho z nás, nebo oba, za hodinu,“ pokračovala, „jestli budeš chtít použít nafukovací matraci.“ Otočila se a chtěla odejít. „Ach, Troyi?“ zeptala se, než odešla.

„Ano, anděli?“ odpověděl.

„Víš, odkud přišli?“ ukázala na oblohu. Nebylo vidět mnoho hvězd, protože měsíc, který dorůstal do úplňku, jasně zářil. Dostal se už dost za zenit a klesal k západu.

Troy pohlédl k nebi a téměř minutu přemýšlel. „Ne, anděli,“ odpověděl nakonec. „Myslím, že se mi to snažili říct, možná aspoň dvakrát, ale nedokážu porozumět tomu, co říkají. Ale vím, že přišli z jiné hvězdy.“

Nyní došel ke Carol a políbil ji na tvář. „Dobrou noc, ať tě blechy štípou celou noc,“ popřál jí. „Možná se jich můžeš zeptat, až se probudíš.“

Odkud přicházíte? uvažovala Carol. A proč jste přistáli tady, v tomto místě, v tomto čase? Zastínila si oči před jasem měsíce a soustředila pozornost na hvězdu Sirius, nejjasnější opravdovou hvězdu na obloze. Máte tam u druhé hvězdy svůj domov? Matky, otce a bratry? Máte lásku, oceány, hory a hudbu? A touhu a samotu a strach ze smrti? Z důvodů, které nedokázala pochopit, jí vstoupily slzy do očí. Sklopila zrak a vydala se k matracím. Nick se už na jednu natáhl. Ležel na zádech, oči zavřené. Carol si lehla na vedlejší matraci. Natáhla ruku a vložila ji do jeho. Přitáhl si její ruku ke rtům, něžně ji políbil a položil si ji na prsa.

 

Nickův sen byl zmatený. Stál v hlavní dvoraně obrovské otevřené knihovny s dvaceti podlažími knih. Viděl nad sebou spirálovitá schodiště vedoucí ke stohům svazků. „Ale vy nechápete,“ říkal knihovníkovi, který stál za dlouhým pultem, „já musím přečíst všechny tyhle knihy za víkend. Jinak nebudu připraven na pondělní zkoušku.“

„Lituji, pane,“ odpověděl klidně nedůvěřivý zaměstnanec, když podruhé prošel Nickův seznam. „Ale všechny výtisky těchto knih jsou právě rozpůjčené.“

Nicka se začala zmocňovat panika. Vzhlédl k nesmírně vysokému stropu a k patrům knih v policích nad sebou. Spatřil Carol Dawsonovou, jak se v druhém patře opírá o zábradlí a čte si. Panika zmizela. Ona to bude všechno vědět, pomyslel si ve snu. Rozběhl se ke schodišti a vyběhl dva úseky točitých schodů.

Když se dostal ke Carol, lapal po dechu. Četla jednu z knih, které měl na svém seznamu. „Ach, dobrá,“ vyrážel ze sebe mezi nádechy, „jakmile jsem vás uviděl, věděl jsem, že si nemusím dělat starosti.“

Tázavě na něho hleděla. Bez varování mu strčila ruku do džín a uchopila jeho penis. Okamžitě se vzrušil a naklonil se, aby ji políbil. Zavrtěla hlavou a couvla. Sledoval ji a přitlačil ji k zábradlí. Bránila se. Silně se k ní přitiskl a podařilo se mu políbit ji. Zábradlí povolilo a padali a padali. Než dopadli na podlahu dvorany v knihovně, probudil se.

Nick se otřásl a otevřel oči. Carol ho bedlivě pozorovala. Podpírala si hlavu rukama opřenýma o lokty. „Jsi v pořádku?“ zeptala se, jakmile otevřel oči.

Chvíli mu trvalo, než se po živém snu přizpůsobil skutečnosti. Srdce mu ještě bušilo jako splašené. „Myslím že ano,“ odpověděl. Carol na něj nadále zírala. „Proč se na mě tak díváš?“ zeptal se.

„No,“ začala, „probudila jsem se, protože jsi mluvil. Dokonce se mi zdálo, že jsem dvakrát zaslechla své jméno. Možná jsem si to jen představovala. Pokud ti nevadí, že se ptám, mluvíš často ze spaní?“

„Já nevím,“ odpověděl. Trochu se zasmál. „Nikdo se mi o tom nikdy nezmínil.“

„Dokonce ani Monique?“ opáčila Carol. Dále se mu dívala do očí. Poznala, že se snaží rozhodnout, jak má na její otázku odpovědět. Už zase tlačíš, řekl jí vnitřní hlas. Nech muže, ať dělá věci svým vlastním tempem.

Nick odvrátil zrak. „Nespali jsme spolu zase tolikrát,“ řekl tiše. Nastala dlouhá odmlka. „Kromě toho,“ otočil se zpět ke Carol, „to bylo před deseti roky. Byl jsem velice mladý. A ona byla vdaná za někoho jiného.“

Když spali, Troy zhasl světlo na přístřešku. Jejich tváře teď osvětloval jen měsíční svit. Mlčky se na sebe dívali. Nick toho Carol neřekl o Monique mnoho, přesto však víc, než kdy řekl komukoli jinému včetně rodičů. Věděla, kolik úsilí ho stálo, aby čestně odpověděl na její otázku. Opět si lehla na záda a podala mu ruku.

„Tak tady jsme, pane Williamsi. Dva osamocení cestovatelé na vodách života. Oběma je nám už třicet pryč. Mnozí z našich přátel a spolužáků se už usadili v domě na předměstí se dvěma dětmi a se psem. Proč ne my? V čem se od nich lišíme?“

Měsíc nad nimi zrychloval oblohou po sestupném oblouku. Jak klesal, na protějším obzoru bylo vidět více hvězd. Nick si myslel, že zahlédl, jak jedna padá. Nepůjde to schovat se před city. V myšlenkách předbíhal rozhovor, na okamžik si představil, že se s Carol sblíží. Ona to nedovolí. Aspoň nebudu mít pochybnosti, jak si stojíme.

„Když jsem byl v pátek ráno v domě Amandy Winchesterové,“ odpověděl nakonec na její otázku, „řekla mi, že hledám vysněnou ženu, někoho naprosto bez poskvrny. A že pouhé smrtelnice se jí podle mého ocenění nevyrovnají.“ Podepřel si hlavu a díval se na Carol. „Ale já si myslím, že je to v něčem jiném. Myslím, že se možná nechci vyslovit ze strachu z odmítnutí.“

Opravdu jsem tohleto řekl? divil se Nick, šokován sám sebou. Ihned si pomyslel, že o takovou myšlenku se člověk nemá nikdy s nikým dělit. Začaly se v něm zvedat zábrany a připravil se na jízlivou nebo necitlivou odpověď.

Ta však nepřišla. Carol zůstala překvapivě potichu a zamyšlená. Nakonec promluvila: „Já používám jinou ochranu než ty. Vždycky hraju bezpečně. Vybírám si muže, které obdivuju a respektuju, intelektuální kamarády, chceš-li, ale takové, k nimž nechovám hluboké city. Když se setkám s mužem, který způsobí, že slyším bendža a zvonky, uteču před ním.“

Protože se bojím, myslela si. Bojím se, že bych ho mohla milovat tolik, jak jsem milovala svého otce. A nedokázala bych přežít, kdyby mě zase tak opustil.

Ucítila na tváři Nickovu ruku. Něžně ji hladil. Sáhla nahoru, vzala ho za ruku a stiskla ji. Přetočil se na bok, aby na ni lépe viděl. Poznala, že ji chce políbit. Opět mu stiskla ruku. Pomalu, jako by to zkoušel, přiložil svá ústa na její. Byl to něžný, zbožňující polibek, bez tlaku či zjevné vášně, jemný, dovedný dotaz, který může být buď počátkem milostného vztahu, nebo jediným polibkem, který si vymění dva lidé, jejichž cesty životem se náhodou setkaly. Carol zaslechla bendža a zvonky.