Paulo Coelho
překlad: Pavla Lidmilová

HUDBA Z CHATRČE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Hudba z chatrče

Král jako vždy v předvečer Vánoc pozval ministerského předsedu na procházku. Rád se díval na vyzdobené ulice – oba se však pokaždé přestrojili za obchodníky z dalekých zemí, aby se jim poddaní nesnažili zalíbit a neutratili za výzdobu víc, než je třeba.

Kráčeli centrem města a obdivovali girlandy světel, stromečky, svíčky zapálené u domů na schodech, stánky, v nichž se prodávaly dárky, pozorovali muže, ženy a děti, kteří spěchali k příbuzným, aby oslavili svátek u stolů plných jídla a pití.

Na zpáteční cestě procházeli čtvrtí těch nejchudších; tam bylo prostředí úplně jiné. Žádná světla, svíčky nebo lákavá vůně chutných pokrmů.

Venku skoro nebylo živé duše a král jako každý rok prohodil k předsedovi, že musí ve svém království věnovat pozornost chudým lidem. Předseda souhlasně přikývl a věděl, že se na tuhle záležitost zase brzy zapomene, jen co se pohřbí v každodenním úřadování, schvalování rozpočtů a v rokování s cizími hodnostáři.

Najednou uslyšeli, že z jedné z těch nejubožejších chatrčí zaznívá hudba. Škvírami mezi prohnilými prkny chatrného baráčku mohli zahlédnout, co se vevnitř děje. S úžasem sledovali prazvláštní výjev: stařec v kolečkovém křesle zřejmě plakal, vedle něho tancovala holohlavá dívka a žalostně se tvářící mladík bubnoval a zpíval nějakou lidovou písničku.

„Podívám se, oč tam jde,“ řekl král.

Zaklepal na dveře. Mladík přestal hrát a šel otevřít.

„Jsme kupci a hledáme nocleh. Slyšeli jsme hudbu, a protože jsme viděli, že ještě nespíte, chceme se zeptat, jestli tu můžeme přespat.“

„Ubytování přece najdete ve městě v hotelu. My vám bohužel vyhovět nemůžeme, náš domov je plný smutku a (...)

(......)