Paulo Coelho

Svou první literární cenu získal ve školní básnické soutěži. Přes tento úspěch nechtěli rodiče Paulovi dráhu spisovatele povolit. Přáli si, aby jejich syn byl inženýrem a snažili se potlačovat jeho touhu věnovat se literatuře. Jejich neústupnost spojená s četbou Obratníku Raka od Henryho Millera probudila v Paulovi vzdor a on začal porušovat rodinná pravidla. Otec chápal synovo chování jako příznak duševní poruchy a nechal syna v sedmnácti letech dvakrát internovat v psychiatrické léčebně. Paulo se zde musel podrobit elektrošokové terapii. Po návratu rodiče Paulovi slíbili, že jej už znova do léčebny nepošlou. Paulo ale brzo navázal styky s jednou divadelní společností a začal pracovat jako novinář. V očích tehdejší měšťanské rodiny bylo divadelní prostředí působištěm lidí bez morálky. Paulovi rodiče se toho zalekli, porušili slib a poslali syna do léčebny potřetí. Když odtud Paulo vyšel, cítil se ještě ztracenější, uzavřenější ve vlastním světě. Zoufalí rodiče požádali o pomoc jiného lékaře, který zhodnotil Paulovy problémy jinak: není blázen, jen se musí naučit čelit životu. Po období psychiatrických středisek začal Paulo studovat práva a zdálo se, že přeci jen nastoupí cestu, kterou mu určili rodiče. Na studiích ale Paulo dlouho nevydržel, odešel zpět k divadlu.

V šedesátých letech se do Brazílie dostalo nutí hippies. V této době nosil Paulo dlouhé vlasy, nenosil s sebou doklady a nějakou dobu dokonce bral drogy, protože chtěl prožít zkušenost hnutí hippies v plné intenzitě. Povedlo se mu také založit časopis, který se ale dočkal jen dvou čísel. v této době Paulovi nabídl hudebník a skladatel Raul Seixas, aby psal texty pro jeho písně. Paul přijal, a protože jejich spolupráce byla úspěšná, vydělal si tak poprvé hodně peněz. Až do roku 1976 složil s Raulem Seixasem více než šedesát písní. V roce 1973 se oba také stali členy Alternativní spoelčnosti. Tato organizace se stavěla proti kapitalistickým ideologiím, zastávala názor, že každý má svobodu dělat si, co chce a praktikovala černou magii. Tuto zkušenost později Paulo popsal v románu Valkýry. V té době vytvořili s Raulem komiksový seriál oslavující svobodu, Kringha. Díky tomu byli oba považováni za nebezpečné režimu, byli zatčeni a uvězněni. Raula brzy propustili, ale Paulo byl považován za iniciátora celé akce a byl zadržován déle. Dvy dny poté, co byl propuštěn, jej navíc na ulici unesli a zavřeli do vojenských mučíren, kde zůstal řadu dní. Podle jeho vlastních slov jej zachránilo před smrtí jen to, že se prohlásil za blázna, protože byl třikrát internován a že se začal před svými únosci sám zraňovat. Nakonec jej propustili, tyto zážitky ale Paula silně poznamenaly.

V dvaceti šesti letech se rozhodl, že chce být "normální". Našel si práci v gramofonové společnosti Polygram, kde se seznámil se svou budoucí ženou. V roce 1977 se přestěhovali do Londýna, kde se Paulo začal plně věnovat literatuře, ale bez větších výsledků. Za rok se vrátil zpět do Brazílie a pracoval jako ředitel gramofonové společnosti CBS. Toto období ale trvalo jen tři měsíce, potom se Paulo rozvedl a odešel ze zaměstnání. V roce 1979 se setkal s dávnou přítelkyní Christinou Citicicovou, vzali se a dodnes spolu žijí. Spolu také odjeli do Evropy a procestovali řadu zemí. V Německu navštívili koncentrační tábor v Dachau. Tam Paulo zažil jakési vidění - zjevila se mu postava muže, kterého o dva měsíce později potkal v kavárně v Amsterodamu. Dal se s mužem do hovoru. Člověk, jehož totožnost Paulo nikdy nechtěl prozradit, mu navrhnul, aby se znovu vrátil ke katolictví a aby vykonal pouť do Santiaga de Compostela. Rok poté, co Paulo tuto pouť vykonal, napsal svou první knihu: Poutník - Mágův deník. Knihu vydalo jedno malé brazilské nakladatelství, a přestože neměla ohlas u kritiky, relativně dobře se prodávala. V roce 1980 napsal druhou knihu, Alchymistu. Napoprvé se prodalo jen 900 výtisků a nakladatelství se už k dalšímu vydání nechystalo. Paulo tedy hledal větší nakladatelství, které by jeho dílo vydalo a uzavřel smlouvu s nakladatelstvím Rocco. V roce 1990 zde vydal román Brida. Ten se dočkal pozornosti tisku a následně se i Coelhova předešlá díla dostala na první místa žebříčku bestsellerů. Žádná kniha v dějinách Brazílie neměla tak vysoký náklad jako Alchymista, tento rekord je zapsán i v Guinessově knize rekordů. V roce 2002 byl knize Alchymista portugalským časopisem Journal de Letras udělen titul nejprodávanější knihy v portugalštině vůbec.

Od té doby každé jeho nové dílo nadlouho obsazuje čelní místa v žebříčcích nejprodávanějších knih po celém světě. V roce 1996 francouský ministr kultury jmenoval Coelha rytířem Řádu umění a literatury, téhož roku byl Coelho jmenován zvláštním poradcem programu UNESCO pro duchovní sbližování a dialog mezi kulturami. V roce 1998 podnikl Coelho úspěšné turné po Asii a Evropě. V roce 1999 byl oceněn prestižní cenou Crystal Award a téhož roku mu francouzská vláda udělila řád "Chevalier de l'Ordre National de la Légion d'Honneur". V květnu roku 2000 přijel Coelho do Íránu a stal se tak prvním nemuslimským spisovatelem, který tuto zemi oficiálně navštívil. Před jeho příjezdem se zde prodaly miliony výtisků jeho knih v neoficiálních vydáních. Dalšími cenami, které Coelho získal, byly německá cena Bambi 2001, cena Club of Budapest Planetary Arts Award 2002 a Corine Award 2002.Byl zvolen do prestižní brazilské akademie ALB.

Coelho procestoval mnoho zemí, píše fejetony i krátká zamyšlení do novin a ochotně poskytuje rozhovory. Jeho knihy ovlivnily životy mnoha lidí a je velice úspěšný i v práci pro UNESCO.