Za 1. světové války se Václavova rodina na několik roků odstěhovala z Prahy k dědečkovi do Jičína. V Praze vystudoval Gymnázium a na přání otce začal studovat práva na Karlově univerzitě. Po třech semestrech ale studia zanechal. Pracoval jako účetní úředník na okresním finančním ředitelsví v Chebu, kde napsal svůj první humoristický román. Za 2. světové války pracoval Čtvrtek jako finanční úředník v Praze.

Po osvobození začal Václav Čtvrtek spolupracovat s dětskými časopisy Brouček, Sedmihlásek, Vlaštovička, později Mateřídouška, Ohníček, Pionýr, Pionýrské noviny a s Čs. rozhlasem, kde se stal vedoucím vysílání pro děti a mládež. Od roku 1960 se věnoval výhradně spisovatelské práci.

Největší ohlas získaly Čtvrtkovy pohádkové knihy, inspirované fantazií lidových pověstí a pohádek. Z folklórní předlohy čerpá jednotlivé motivy, staví na tradičních pohádkových figurkách a bytostech (loupežníci, šefci, hajní, vojáci, vodníci, čerti), přidává k nim nové a rozvíjí příběhy s vlastní autorskou invencí. Děj klade do uplynulých časů, do venkovské přírody, do lesů, k rybníkům, často na Jičínsko. Smysl pro spravedlivý svět, sousedská pohoda a rozmarný tón patří k hlavním znakům Čtvrtkových příběhů, právě tak jako osobitý, hravý a náročný jazyk, cit pro úsporný, neobvyklý a poetický výraz. Pohádky o loupežníku Rumcajsovi, Makové panence, Křemílku a Vochomůrkovi, v nichž navázal na pohádkovou linii K. Čapka Karel Čapek
[9.1.1890-25.12.1938] - , J. Lady, O. Sekory, J. Drdy Jan Drda
[4.4.1915-28.11.1970] - a J.Š. Kubína, získaly velkou oblibu také v televizním provedení.

Druhou část své tvorby věnoval Václav Čtvrtek tématice života současných dětí. Psal klukovké příběhy (My tři a pes z Pětipes, Dobrodruzi z Devátého náměstí), dívčí románky (Malá letní romance) i větší povídky z dnešní doby s pohádkovými motivy (Duha a jelen Stovka, Jak si Slávek načaroval dubového mužíčka).