James O. Curwood

KRÁL ŠEDÝCH MEDVĚDŮ
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Předmluva

Je to jakási zpověď, předkládám-li veřejnosti tuto druhou svoji knihu o přírodě - zpověď i naděje. Zpověď člověka, který dlouhá léta lovil a zabíjel, než došel k poznání, že mu divočina nabízí poutavější zábavu než hromadné zabíjení - a naděje, že to, co jsem napsal, přispěje k tomu, aby i ostatní pocítili a pochopili, že největší vzrušení při lovu není zabíjet, nýbrž nechat žít. Je sice pravda, že v rozlehlých, liduprázdných končinách člověk musí zabíjet, aby mohl žít; Člověk musí mít maso, a maso je život sám. Ale zabíjet pro ukojení hladu není krvelačnost. Není to chtivost zabíjet, která mi vždy připomíná onen den v horách Britské Kolumbie, kdy jsem v necelých dvou hodinách skolil na horském svahu čtyři šedé medvědy - a zničil tak snad na sto dvacet let života za sto dvacet minut. A to je pouze jeden případ z mnohých, pro které pohlížím teď na sebe takřka jako na zločince - neboť zabíjet pro vzrušení ze zabíjení se příliš neliší od vraždy.

Mé knihy o zvířatech jsou tedy jakýmsi nepatrným pokáním, po kterém nyní dychtím, a přeji si opravdu, abych jim dodal nejen dobrodružné poutavosti, nýbrž i věrnosti v líčení skutečnosti. Jako v lidském životě, jsou i v životě divočiny tragedie, humorné i dojemné příhody.

Jsou to úžasně zajímavé události, skutečné příběhy a opravdové životopisy, o nichž lze psát, aniž by k tomu bylo zapotřebí příliš velké obrazotvornosti. V "Kazanovi" jsem se snažil podat čtenáři obrázek o letech svých zkušeností mezi divokými tažnými psy severu. V "Šedém medvědu" jsem se úzkostlivě přidržoval skutečných událostí, jak jsem se s nimi setkal v životě divokých zvířat, o nichž jsem psal.

Malý Muskwa byl se mnou celé léto a podzim v kanadských skalistých horách. Pipoonaskoos je pohřben v kraji firepanských hor, s náhrobkem nad hlavou, zrovna jako člověk. Dvě mláďata grizzlyho, která jsme vyhrabali na Athabasce, jsou mrtva. A Thor stále ještě žije, neboť jeho loviště je v kraji, kam nezavítají žádní lovci, a když se nám konečně tato příležitost naskytla, nezabili jsme ho. Letos (v červenci 1916) se vrátím do Thorova a Muskwova kraje. Myslím, že bych poznal Thora, kdybych ho opět uviděl, neboť byl obrovského vzrůstu. Ale Muskwa za dvě léta vyrostl z útlého mláděte v dospělého medvěda. A přece však věřím, že by mne Muskwa poznal, kdybychom se náhodou opět setkali. Jistě nemohl zapomenout na cukr, ani na to, jak se ke mně v noci častokrát přitulil a jak jsme spolu hledali různé kořínky a bobule, či jak jsme si v táboře často hráli, že spolu zápasíme. Ale konečně není vyloučeno, že mi třebas nikdy neodpustil ten poslední den, kdy jsme mu tak bezcitně utekli - a zanechali ho samotného svobodně v horách.

James Oliver Curwood. Owosso, Michigan, 5. května 1916