Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Charles Dickens
Charles John Huffam Dickens - životopis
Charles John Huffam Dickens[7.2.1812-9.6.1870]
Charles Dickens se narodil 7.2.1812 v Landportu u Portsmouthu. První část dětství prožíval v zeleni a vůni venkovské jižní Anglie. Později ale musel odjet za rodiči do špinavé a hlučné londýnské periférie.
Dva týdny po Charlesových dvanáctých narozeninách byl jeho otec zatčen pro dluhy a odveden do vězení pro dlužníky v londýnském Marshalsea. Doma začalo ubývat jídla, matka, která zůstala sama s pěti dětmi, musela postupně zastavovat zařízení domácnosti, na řadu přišly i Charlesovy oblíbené knihy. Rodina rozhodla, že Charles musí jít pracovat. Dětská práce byla v tehdejší Anglii samozřejmostí, takže jeho rodiče neviděli nic špatného na tom, že jejich citlivý, chytrý syn musí denně docházet do dílny na výrobu leštidel na boty. Chlapec tam ve špíně a hluku od rána do noci lepil štítky na sklenice s leštidlem - za šest šilinků týdně.
Ani chlapcova práce ale příliš nepomohla a do vězení pro dlužníky se zanedlouho odstěhovala celá rodina. Charles tam přicházel každý večer a ráno s rodinou snídal. Za své rodinné poměry se velice styděl, před kamarádem z dílny dokonce předstíral, že vchází do jiných než vězeňských vrat. Kvůli studu, strachu a pocitu opuštěnosti se mu také začaly vracet nervové záchvaty, kterými trpěl v dětství. To se stalo v únoru. V květnu ale zasáhla šťastná náhoda, otec zdědil dost, aby mohl zaplatit dluhy a dostat se tak z vězení. Ale Charlese nechali dál chodit do továrny za výdělkem. To se mohlo změnit, když se otec pohádal s bratrancem, kterému dílna patřila, a vzal chlapce domů. Jeho matka se ale pokusila spor urovnat tím, že zařídila, aby o Charlese z dílny znovu požádali. Syn jí to nikdy neodpustil. V dílně strávil jen šest měsíců, odnesl si z toho ale trauma, kterého se celý život nezbavil.
Po tomto zážitku se zotavoval dva roky tím, že chodil do školy, ale už v patnácti letech se stal poslíčkem v advokátní kanceláři. Ve volných chvílích se naučil těsnopis a snil o dráze parlamentního zpravodaje. Toto období bylo pro Charlese šťastné, zamiloval se. Jeho milá, hezká, vzdělaná a koketní Marie Beadnallová byla dcerou bankéře. Charles Dickens byl zábavný, dobrý recitátor, zpěvák, ale hlavně chudý novinář. Mariina rodina jej proto nebrala vážně. Když po dvou letech vztahu Marie odjela do Paříže, aby tam dokončila vzdělání, Charlese to zdrtilo. Nebral Marii jen jako přechodnou známost a s rozchodem se vyrovnával jen velice těžce. V té době se mu ale splnil jiný sen, stal se parlamentním zpravodajem v právě založeném deníku True Sun. Následující čtyři roky tvrdě pracoval, až do roku 1836, přes všechny překážky, které tehdy museli mladí novináři překonávat. Při práci procestoval celou Anglii, poznal prostředí politiky, nespravedlnost a útlak chudých. Úspěch v novinách mu ale nestačil. Pod pseudonymem Boz (to byla přezdívka jeho mladšího bratra) uspořádal a vydal knižně ve dvou svazcích v roce 1836 črty, kterými přispíval donedávna do literárních časopisů.
Jeho úspěch neměl sice hned finanční efekt, přinesl mu ale nabídku nového nakladatelství, aby doprovázel textem skici ze sportovního života, které kreslil malíř Seymour. Sport sice nepatřil právě k Dickensovým oblíbeným tématům, nabídku ale přijal a 31.3.1836 začaly vycházel sešity Posmrtných papírů Pickwickova klubu. To, co mělo původně být sledem současných sportovních nálad a žertů, se stalo velice úspěšnou komickou kronikou. Dva dny poté, co byla uveřejněna jako román, se Dickens oženil.
Vzal si nejstarší ze tří dcer kolegy novináře, Catherine Hogarthovou. O rok později se jim narodil syn. V té době se do jejich bytu přistěhovala švagrová Mary, aby pomohla ve vedení domácnosti. Dickens si ji velice oblíbil a proto jej velice zasáhla její náhlá smrt. Mary zemřela bez jakékoli předchozí nemoci. Mary se pak, stejně jako Marie Beadnallová, stala předobrazem několika jeho románových postav.
Ještě než dokončil Pickwicky, začal Dickens pracovat na prvním velkém románu, Oliveru Twistovi. I nadále byl Dickens nesmírně pracovitý. Romány mu vycházely v letech 1836 až 1866 v týdenních sešitech, teprve po dokončení sešitů vycházely knižní formou. To už se proslavil i v Americe. Když tam na náklady svého vydavatele v roce 1841 odjel na pracovní dovolenou, byl tam oslavován a hýčkán. Americká demokracie se Dickensovi líbila, mnoho věcí se mu ale nezamlouvalo a ty pak satiricky vylíčil v románu Martin Chuzzlevit a v Amerických poznámkách.
V roce 1848 se mu narodilo osmé dítě (druhý syn) a také začal psát jeden ze svých nejznámějších románů - Davida Copperfielda. Dickens začal veřejně přednášet a číst ze svých děl, založil vlastní časopis a stal se tak ještě oblíbenějším a známějším. Když se v Manchesteru podílel na inscenaci divadelní hry svého přítele Wilkie Collinse, seznámil se s osmnáctiletou herečkou Ellen Ternanovou. Tento vztah podstatně změnil jeho život - byl hlavním důvodem jeho rozchodu s manželkou. Ona nedokázala pochopit jeho vnitřní život, on se zase nesnažil porozumět jejím starostem, které měla s jejich deseti dětmi.
Nová láska ale rozhodně nezpomalila Dickensovo pracovní tempo. Pokračoval v cestách po Anglii s předčítáním ze svých děl. V roce 1867 podruhé odjel do Ameriky, přestože se necítil dobře. V Americe, která ho znovu nadšeně vítala, onemocněl. Ani návrat do vlasti a klidnější život ho nevyléčil. Ztrácel paměť, měl první příznaky mrtvice. Lékaři ho varovali před přepracováním, Dickens ale pokračoval v recitacích. 15.3.1870 recitoval naposled, soustředil se pak na knihu, kterou už nestihl dokončit - na Edwina Drooda.
8.6.1870 pak Charles Dickens zemřel. Sama královna poslala soustrast. Spisovatel je pohřben v koutku básníků ve Westminsterském opatství, přestože si přál být pochován na tichém venkovském hřbitově.
Další životopisy: [1] [2]