Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Jaroslav Hulák

ZLOČIN A TREST
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

4

Matčin dopis ho zdrtil. Nicméně o jeho hlavním, ústředním bodu nebyl ani okamžik na pochybách, už když dopis četl. Zásadní rozhodnutí se mu rýsovalo v hlavě s konečnou platností: Ne! K tomu sňatku, dokud žiju já, nedojde! A celý pan Lužin ať táhne k čertu!

Protože to je nad slunce jasnější, bručel si s úsměškem a zachmuřeně se už napřed kochal úspěchem svého předsevzetí. Kdežpak, maminko, kdežpak, Duňo, mě neošidíte…! A těch omluv, že mě ani nepožádaly o radu a že všecko rozhodly samy! Bodejť! Myslí si, že teď už to nejde zrušit, ale na to se ještě podíváme, jestli jde, nebo nejde! A ta jejich kolosální výmluva, to jejich: „Petr Petrovič je tak zaměstnaný člověk, tak úžasně zaměstnaný člověk, že i ženit se bude v kalupu, jednou nohou ve vlaku!“ Kdežpak, Duněčko, já vím, moc dobře vím, o čem se mnou musíš tolik mluvit i o čem jsi přemýšlela celou tu noc, když jsi přecházela po pokoji, i zač ses modlila ke Kazaňské Bohorodičce v maminčině ložnici. Komupak se jde lehce na Golgotu? Hm… Tak tedy, vaše rozhodnutí je konečné, Avdoťjo Romanovno, uráčila jste se provdat za praktického a racionálního muže, který má vlastní jmění (který už má vlastní jmění, to zní solidněji a okázaleji), který má dvojí zaměstnání a je stoupencem názorů naší moderní generace (jak píše maminka). A zdá se hodný, jak podotýká sama Duněčka. To zdá se je na tom všem nejpodařenější! Tak s tímhle zdá se bude mít Duněčka svatbu…! Podařené! Vskutku podařené!

… Přitom by mě moc zajímalo, proč maminka napsala to o té „moderní generaci“, jestli jen kvůli výstižnější charakteristice té osoby, nebo docela záměrně, aby mě naladila pro pana Lužina? Ó vy chytračky! A stejně by mě zajímala další okolnost – totiž jak dalece byly jedna k druhé upřímné, a to jak ten den a tu noc, tak celou další dobu. Jestli si naplno řekly všecko, anebo pochopily, že mají obě totéž na duši i na srdci a že by zbytečně něco vysvětlovaly a leda se darmo podřekly? Ano, nejspíš k tomu stejně došlo, vyplývá to i z dopisu: mamince se zdál trošičku příkrý a hned s tím, chudinka naivní, zatepla šla k Duněčce. Ale ta se samozřejmě rozhorlila a „odpověděla nakvašeně“. Bodejť! Kdo by nevyletěl z kůže, když je všecko nad slunce jasnější i bez naivních otázek a slovo už dalo slovo! A proč mi vůbec píše takovou věc jako „Měj rád Duňu, Roďo, vždyť ona Tě má ráda víc než sebe“. Jistě proto, že ji samu už tajně trápí svědomí, že svolila, aby se dcera obětovala pro syna. „Tys naše naděje, Tys naše všechno!“ Ach maminečko! Vřelo to v něm víc a víc, a kdyby se v tu chvíli setkal s panem Lužinem, byl by ho snad zabil!

Hm, svatá pravda, snažil se dál sledovat divoký vír myšlenek, táhnoucích mu hlavou, svatá pravda, že k člověku je třeba „přistupovat poznenáhlu a opatrně, abychom poznali, co je zač“; přesto do pana Lužina vidím. Hlavně, že je to „člověk praktický a že se zdá hodný“ – to přece není jen tak, vzít na sebe starost o zavazadla, dopravit na svůj účet tu velkou truhlu! Řekněte, není hodný? A samy, (...)

(......)