Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Tento kroužek byl však odhalen a označen jako protistátní a Dostojevskij byl akožto přívrženec sociálně utopických idejí byl ale roku 1849 spolu s dvaceti dalšími "petraševci" odsouzen k trestu smrti. Soud ale nakonec (naštěstí pro celý literární svět) verdikt změnil a poslal Dostojevského pouze na nucené práce do omské věznice (1850-54) a na následnou vojenskou službu na Sibiř (1854-59). Roku 1859 Dostojevskij onemocněl (tělesně a brzy na to i duševně) a byl propuštěn. Na svobodu se vrátil jako spisovatel s náboženským posláním.

V šedesátých letech mu umřela žena i bratr a zaplavily ho dluhy, což rázně nasměroval k horšímu, když propadl hazardním hrám. V té době hlásal návrat k patriarchálním základům národního života jako záchraně před důsledky moderních civilizačních procesů. Byl spoluvydavatelem listů 'Epocha' a 'Vremja'.

Ve svých esejích silně podporoval směřování Ruska na Západ a jeho modernizaci. Demonstroval krizové příznaky v psychologii současné společnosti, zhoubně poznamenávající lidské vztahy, zachytil soudobé hnutí anarchistických teroristů i morální a existenciální problematiku. Ke konci života byl výrazně ovlivněn mysticismem.

Dostojevskij byl celý svůj život epileptikem, kvůli čemuž nakonec i zemřel. Paradoxně až těsně před smrtí autora jeho národ pochopil, jak velkým je spisovatelem.