Arthur Conan Doyle
překlad: František Gel

PES BASKERVILLSKÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XIV
PES RODU BASKERVILLů

Jednou z chyb Sherlocka Holmese – lze-li to vůbec chybou nazvat – byla krajní nechuť zasvětit kohokoliv do podrobností svého plánu, dříve než nadešel bezprostřední okamžik provedení. Nepochybuji, že to částečně pramenilo z jeho vrozené vůdčí povahy, která si libovala, mohla-li své okolí ovládat a překvapovat. Zčásti ho arci měla k mlčenlivosti i opatrnost, která detektiva z povolání nabádá, aby za žádných okolností neriskoval předčasné prozrazení úmyslů. Nechť Holmesovy pohnutky byly takové či onaké, jejich praktický důsledek byl pro jeho spolupracovníky a pro jeho asistenty velmi mrzutý. Často jsem jím trpěl, ale nikdy mne to netísnilo tak, jak za této dlouhé noční jízdy. Schylovalo se k osudové zatěžkávací zkoušce; konečně, konečně mělo dojít k závěrečnému změření sil, a přece nám Holmes neřekl ani slovo a já byl odkázán na vlastni dohady, co asi podnikne. Mé nervy se chvěly předtuchou boje, když mi konečně zavanul do tváře chladný vítr a když mi temné, pusté prostory po obou stranách vozovky řekly, že jsme zase zpět na blatech. Každý krok koní, každé otočení kol nás přibližovalo k vrcholnému střetnutí.

Nemohli jsme hovořit volně, neboť tu s námi byl kočí najatého povozu, a museli jsme se tudíž obmezovat na všední konverzaci ve chvílích, kdy naše nervy byly napjaté vzrušením a očekáváním. Pocítil jsem úlevu, když jsme posléze minuli Franklandův dům a já věděl, že se tedy blížíme k zámku a tím i k místu akce. Dlouho už bych tu nepřirozenou konverzaci a vynucenou nečinnost asi nebyl vydržel. Nejeli jsme až k zámeckému portálu, ale vystoupili poblíž brány do aleje. Holmes zaplatil vozkovi a nařídil mu, aby se okamžitě vrátil do Coombe Traceye. My sami se vydali pěšky směrem ke Stapletonovu domu.

„Jste ozbrojen, Lestrade?“

Malý detektiv se usmál. „Pokud mám na sobě kalhoty, mám v nich pravou zadní kapsu. A pokud mám nějakou pravou zadní kapsu, mám také něco v ní.“

„Dobrá. Můj přítel a já jsme rovněž opatřeni pro případné chvíle tísně.“

„Nemohu říci, že byste nás zrovna zahrnoval informacemi, pane Holmesi. Co budeme dělat, až budeme tam, kam jdeme?“

„Budeme čekat.“

„Na mou čest, není to zrovna veselá krajina,“ řekl detektiv. Otřásl se, když se rozhlédl kolem sebe a viděl ponuré stráně kopců a velké mračno mlhy vznášející se nad Grimpenskou bařinou. „Vidím tamhle vpředu světlo nějakého domu.“

„To je Stapletonův dům a cíl naší cesty. Nyní vás musím prosit, abyste šli po špičkách a nemluvili hlasitěji než šeptem.“

Opatrně jsme postupovali po polní cestě, jako bychom chtěli dojít až k domu. Ale Holmes nás zastavil, když jsme byli asi tři sta kroků od stavení.

„To stačí,“ řekl. „Tyhle balvany po naší pravici nám poskytnou ideální kryt.“

„Zde počkáme?“

„Ano, zde si počíháme. Schovejte se tady do této prohlubně, Lestrade. Vy jste byl v tom domě, viďte, Watsone? Můžete nám říci rozmístění světnic? Kam vedou zamřížovaná okna na tom konci domu, který je nám nejblíž?“

„Myslím, že to jsou okna (...)

(......)