Arthur Conan Doyle
překlad: František Gel

PES BASKERVILLSKÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA III
PROBLÉM

Přiznávám, že mi při těchto slovech přeběhl mráz po zádech. Rozčilení, jež se chvělo v doktorově hlase, nám ukázalo, že i on sám je hluboce pohnut tím, co nám řekl. Holmes se vzrušením předklonil a v jeho očích zasvitl tvrdý, chladný lesk, jaký z nich sršel pokaždé, když byl něčím prudce zaujat.

„Vy jste to viděl?“

„Tak zřetelně, jako vidím vás.“

„A nic jste neřekl?“

„Co by to bylo mělo za účel?“

„Jak to přijde, že nikdo jiný ty stopy neviděl?“

„Šlépěje byly nějakých dvacet pět kroků od mrtvoly a nikdo jim nepřikládal váhy. Patrně ani já bych si jich nebyl povšiml, kdybych nebyl věděl o té pověsti.“

„Je na blatech mnoho ovčáckých psů?“

„Nepochybně, ale toto nebyl ovčácký pes.“

„Říkáte, že musel být velký?“

„Obrovský.“

„Ale nepřiblížil se k mrtvole?“

„Nikoliv.“

„Jaké počasí bylo oné noci?“

„Vlhké a sychravé.“

„Ale nikoliv skutečně deštivé?“

„Ne.“

„Jak vypadá ta alej?“

„Jsou to dvě řady živých tisových plotů. Staré tisy jsou vysoké zhruba čtyři metry a tvoří neproniknutelnou hradbu. Cesta mezi nimi je široká asi půltřetího metru.“

„Je ještě něco mezi živými ploty a mezi stezkou?“

„Ano. Po každé straně stezky je pruh trávy, široký necelé dva metry.“

„Vyrozuměl jsem, že v jednom z živých plotů je na jednom místě branka.“

„Ano, je to laťová branka, která vede ven na blata.“

„Je ještě nějaké jiné spojení s blaty?“

„Není žádné.“

„Kdo se tedy chce dostat do aleje, musí do ní vejít buď ze zámku, nebo přijít brankou z blat?“

„Existuje ještě jedna možnost. Na druhém konci aleje je letohrádek...“

„Došel sir Charles tak daleko?“

„Nikoliv; ležel asi pětasedmdesát kroků od letohrádku.“

„Nuže, řekněte mi, doktore Mortimere, ještě jedno – a je to velmi důležité; stopy psa, jež jste viděl, byly na stezce, a nikoliv na trávě?“

„Na trávě by se žádné stopy nebyly zachovaly.“

„Byly na téže straně stezky, jako je branka?“

„Ano; byly na okraji stezky, na téže straně, kde je branka vedoucí na blata.“

„To je nadmíru zajímavé. A ještě něco. Byla branka zavřená?“

„Zavřená a zajištěná visacím zámkem.“

„Jak je vysoká?“

„Zhruba něco přes metr.“

„Kdokoliv se tedy může přes ni dostat?“

„Ano.“

„A jaké stopy jste viděl u branky?“

„Žádné zvláštní.“

„Pane na nebesích! Nikdo tam nepátral?“

„Já sám to místo prohlížel.“

„A nic jste nenašel?“

„Stopy se navzájem překrývaly a mátly. Sir Charles tam zřejmě stál pět nebo deset minut.“

„Jak to víte?“

„Protože dvakrát oklepal popel svého doutníku.“

„Znamenité! Toto, Watsone, jest kolega podle našeho srdce. Ale ty stopy?“

„Zanechal stopy ve vlhkém písku po celém tom malém prostranství. Jiné stopy jsem nebyl s to rozeznat.“

Sherlock Holmes se vztekle udeřil rukou do kolena.

„Kéž bych tam byl býval,“ zvolal. „Je to zřejmě případ mimořádně zajímavý, případ, jenž skýtá odborníku obrovské možností. Ta písečná stránka, z níž bych asi byl tolik vyčetl, je už dávno rozmazána deštěm a znetvořena dřeváky zvědavých sedláků. Ach, doktore Mortimere, doktore Mortimere, (...)

(......)