Alexandre Dumas
překlad: Ema Horká

HRABĚ MONTE CHRISTO 2
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

II.
OSTROV MONTE-CRISTO.

Konečně měl Dantes nečekaným štěstím, jaké potkává někdy ty, jichž nepříznivý osud unavil se dlouhým trváním, dojíti svého cíle prostředkem prostým a přirozeným, a stanouti na ostrově, aniž vzbudil čísi podezření.

Jediná pouze noc dělila jej od tak očekávaného odjezdu.

Tato noc byla z nejhorečnějších, které Dantes prožil. Během té noci objevily se všecky dobré i špatné vyhlídky jeho duševnímu zraku; zavřel-li oči, viděl dopis kardinála Spady napsaný planoucími literami na zdi; zdříml-li na okamžik, nejnesmyslnější sny začaly vířit v jeho mozku. Sestupoval do jeskyní, dlážděných smaragdy, vykládaných rubíny a opatřených diamantovými krápníky. Perly padaly zvolna po sobě, jako když podzemní voda prosakuje.

Edmond okouzlen, užaslý, naplnil si kapsy drahými kameny; pak vystoupil na denní světlo a drahokamy proměnily se v pouhé oblázky. Tu pokoušel se vrátiti do zázračných jeskyní, ale cesta vinula se v nekonečných spirálách: vchod stal se neviditelným. Marně hledal v unavené své paměti tajemné kouzelné slovo, otvírající arabskému rybáři nádherné jeskyně Ali–Babovy. Vše bylo marno; zmizelý poklad stal se opět majetkem podzemních duchů, kterým na okamžik doufal jej odníti.

Nastal den téměř právě tak horečný, jako byla noc. Přivedl však logiku obrazotvornosti na pomoc a Dantes byl s to, sestaviti plán, až do té doby tanoucí mu nejasně na mysli.

Nadešel večer a s večerem přípravy k odjezdu. Tyto přípravy pomáhaly Dantesovi ztajiti jeho rozčilení. Ponenáhlu získal si takové autority u svých soudruhů, že poroučel, jako by byl pánem lodi; ježto pak jeho rozkazy byly vždycky jasny, přesny a snadno splnitelny, poslouchali ho jeho soudruzi nejen čile, ale i rádi.

Starý námořník mu v tom nebránil: i on uznal Dantesovu převahu nad ostatními námořníky i nad ním samým. Viděl v mladém muži svého přirozeného nástupce a litoval, že nemá dcery, aby Edmonda připoutal tímto těsným svazkem.

V sedm hodin večer bylo vše připraveno; v sedm hodin a deset minut objížděli maják právě ve chvíli, kdy se maják rozsvítil.

Moře bylo klidné se svěžím jihovýchodním větrem; pluli pod blankytnou oblohou, kde nyní i Bůh rozsvěcel své majáky, z nichž každý je světem. Dantes prohlásil, že všichni mohou si jít lehnout a že on vezme si kormidlo na starost.

Když Maltánec (tak říkali Dantesovi) učinil podobné prohlášení, stačilo to, aby každý šel klidně spát.

Stávalo se to někdy: Dantes, uvržen ze samoty do světa, cítil někdy svrchovanou potřebu samoty. Nuže, a jaká samota je ohromnější a zároveň poetičtější té, v níž osamělá loď pluje po moři v temnotě noci, v tichu nekonečna a před zrakem Páně?

Tentokráte byla samota vyplněna jeho myšlenkami, noc prozářena illusemi, ticho oživeno sliby.

Když se kapitán probudil, loď plula plnými plachtami: nebylo ani kousku plátna, jež nebylo by vzedmuto větrem. Ujížděli rychlostí půl třetí míle za hodinu.

Ostrov Monte-Cristo vyrůstal na obzoru.

Edmond odevzdal loď jejímu pánu a šel se sám natáhnout (...)

(......)