Viktor Dyk

ZMOUDŘENÍ DONA QUIJOTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V
ZMOUDŘENÍ DONA QUIJOTA

Veranda venkovského šlechtického sídla; pod ní zahrada v plném květu. V ní, aby byli kryti pohledům shora, HUDEBNÍCI volí úkryt stromů a houští. FARÁŘ přechází netrpělivě, dívaje se ke dveřím; nehybně, se zkříženýma rukama, se slabým úsměvem převahy pohlíží SAMSON CARRASCO na neklid scény.

FARÁŘ: Rychle na svá místa. Přijde co nevidět. Nezapomněli jste svých písní?

ŠÉF HUDEBNÍKŮ (stojí s FARÁŘEM na verandě): Ne, ctihodný otče!

MAGISTER: Napsal jsem slova a text. Konejte svou povinnost.

ŠÉF HUDEBNÍKŮ: Vykonáme, pane.

FARÁŘ (k HUDEBNÍKŮM): Sečkáte, skryti v houští, až půjde. Dostane se vám větší odměny, zasměje-li se.

ŠÉF HUDEBNÍKŮ ukloní se mlčky a sestupuje ke svým druhům v zahradě.

FARÁŘ (obrácen k SAMSONU CARRASCOVI): Jste, magistře, rozvážný a moudrý muž; bojím se však o našeho chorého. Dříve blouznil o pastýřích a pastýřkách a o bublání potoka. Nyní už nemluví. Vypravuji historky; dobré a šprýmovné historky. Neusměje se. Mlčí. Vaše léčení změnilo jen nemoc.

MAGISTER: Strpení, důstojný pane, přemýšlím o léku. Nemoc je tvrdošíjná; ale mám něco za lubem. Zatím jsem napsal notu a text.

FARÁŘ: Hudba uklidňuje a těší duše. Třeba ji však slyšet. Připadá mi chvílemi, jako by don Quijote neslyšel nic.

MAGISTER: Vím, co to je. Poslední jeho nemoc.

FARÁŘ: Dej bůh, aby vaše hudba vyléčila, čeho nenapravila Barcelona.

MAGISTER: Metoda naše nebyla správná; poznávám to nyní určitě. Zasáhli jsme periférii, kde nám mělo běžeti o ústředí. Nedovedli jsme než léčit úkazy druhotné. Podstata nemoci Quijotovy je fantom Dulcinejin. Přisámbůh, neustanu na půli cesty; vyléčím ho.

FARÁŘ: Dej bůh!

MAGISTER: Hudba je první článek; mám všechno dobře připraveno. Nutno vytvořit určitou náladu u našeho nemocného. Proto jsem volil slova i notu.

FARÁŘ: Jde, magistře.

MAGISTER: Skryjeme se někde poblíž. (Odejdou.)

DON QUIJOTE přichází volnými kroky; jeho bledost činí hubenost vysoké jeho postavy téměř přízrakovou. Opírá se o SANCHA PANZU. Pohroma pánova nezměnila sluhy; má pouze nyní tón nemotorného poněkud těšitele. DON QUIJOTE usedne na lavičku verandy. Jeho pohled je mdlý a apatický.

SANCHO PANZA: Krásný večer, pane!

DON QUIJOTE (bez výrazu): Ano.

SANCHO PANZA: Lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše. Tak krásně mi nebylo na mém ostrově. Všude dobře, doma nejlíp.

DON QUIJOTE pohlédne na něho; je to němá výčitka, ale také ta mře v apatii.

SANCHO PANZA: Vaší Milosti nelíbí se má přísloví. Pomlčím o nich. (Snaží se hovor převésti jinam.) Pastýři vedou svá stáda; slyším jejich zvonky a radostný mekot. Býti pastýřem je krásné, Vaše Milosti.

DON QUIJOTE: Snad.

SANCHO PANZA: Jak pěkné je sedět na louce a hleděti na jasné nebe a čísti hvězdy.

DON QUIJOTE (v stejné apatii): Snad.

SANCHO PANZA: Hvězdy mluví o příštích osudech. Noc je tak tichá. Bublá jenom potůček. Připadá mi to lepším než potulné rytířství; mám-li spát pod širým nebem, aspoň se uvaruji ran.

DON QUIJOTE: Snad.

SANCHO (...)

(......)