Karel Jaromír Erben

Narodil se roku 1811 v Miletíně. Pocházel z chudé venkovské rodiny. Na svět si přinesl chatrné zdraví, i jeho sourozenci, z nichž skoro všichni zemřeli v útlém věku.

Studoval v Hradci Králové a v Praze. Právnické vzdělání ho sice vzdalovalo od literatury, ale seznámení s Františkem Palackým František Palacký
[14.6.1798-26.5.1876] - mu umožnilo dostat se k takovým zaměstnáním, která byla bližší jeho zájmům. Pracoval jako sekretář Českého muzea a od roku 1851 jako archivář města Prahy byl pomocníkem F. Palackého František Palacký
[14.6.1798-26.5.1876] - . Jeho život byl poznamenaný nemocemi a starostmi o hmotné zajištění rodiny. Zemřel koncem roku 1870 v Praze.

Vedle historických dokumentů vydával díla staré české literatury, např. „Sebrané spisy české“ od Mistra Jana Husa, vydával i překlady starých děl ruské literatury – „Nestorův letopis ruský“, „Slovo o pluku Igorově“. Podílel se na vydání druhého dílu „Výboru z literatury české“.

Důležitost a těžiště svého zájmu však spatřoval ve folklóru, především v českých lidových písních. Erben pořádal hojné cesty na venkov, které mu umožňovaly sbírat lidovou slovesnost. Vydal „Písně národní v Čechách I.-III“. (1842-45) – první vydání nemělo žádné vyhraněné členění, druhé vydání bylo podstatně rozšířeno a vyšlo pod názvem „Prostonárodní české písně a říkadla“ (1864). V tomto vydání jsou již písně rozčleněny podle období lidského života, podle období roku atd. Karel Jaromír Erben sbíral i lidové pohádky a pokusil se o vydání jakousi slovanskou čítanku „Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních“ (1865), kterou vydal znovu ve zkrácené podobě r. 1869 „Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských“. K.J.Erben byl podnícen evropským rozvojem studia lidové slovesnosti, zvláště mu byli za příklad bratři Grimmové. Erben byl přesvědčen, že národní literatura by měla vycházet z etnického základu, který je obsažen v lidových písních, pověstech a zvycích.

Mnoho práce vložil Erben do připravovaného souboru českých pohádek, jako celek vyšly až roku 1905 pod názvem České pohádky (např. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Tři zlaté vlasy Děda-Vševěda…). U Erbena dostala pohádka pevný tvar, nejedná se o pouhé improvizování lidového vyprávění s nahodile řazenými motivy.

Karel Jaromír Erben napsal jednu jedinou básnickou sbírku – Kytice   (1853). Erben ve sbírce vychází z pověstí a bájí. Básně jsou baladicky laděné. Erbenova Kytice byla pociťována jako odkaz na lidské a národní hodnoty, ohrožené bachovským absolutismem.