Ezop

Své bajky přednášel ústně. Šlo o krátké prozaické příběhy se stručným dějem, v nichž vystupovala ustálená skupina postav, zvláště zvířata a rostliny, které přebírají lidské vlastnosti a stávají se typem, nositelem konkrétního charakteru. Mnohdy se objevují také skuteční lidé a postavy řeckých bohů, častý je dialog, který dává bajkách spád, posiluje dramatičnost a dynamiku příběhů. Každá bajka obsahuje na konci většinou didaktické poučení. Ezopova tvorba se stala postupem času známou po celém světě (např. O silném lvu, O pyšném orlu, O chytré lišce aj.).

Teprve ve 3. století před n.l. byly Ezopovy bajky   písemně zaznamenány a později zpracovány v římském prostředí do veršované podoby (Demétrios Falerón, autorem latinského, veršovaného textu je Phaedrus). Na Ezopovu tvorbu navázali pozdější bajkaři jako třeba Jean de La Fontaine nebo Ivan Andrejevič Krylov.

V našem prostředí byly antické bajky známy již ve středověku, objevují se např. v Prostějovském sborníku z 16. století. Roku 1791 vydal Václav Matěj Kramerius Ezopovy básně, později Václav Rodomil Kramerius překlad pod názvem Obnovený Ezop.

Z novějších překladů připomínáme překlady Rudolfa Kuthana, které byly vydány pod názvem Ezopovy bajky (Praha: Česká graf. unie, 1941); Ezop (Červený Kostelec: Doležalovo nakl., 1944); Ezopovy bajky (Praha: Mladá fronta, 1975). Svět ezopských bajek (Rudolf Kuthan, Václav Bahník, Jiří Valeš; Praha: Svoboda, 1976) a Pavlem Šrutem převyprávěné a ilustracemi Miloslava Jágra doplněné Ezopovy bajky (Praha: Albatros, 1998). Šrutova práce byla pozitivně hodnocena odbornou obcí, bývá označována jako první vskutku moderní adaptace Ezopa pro dětského čtenáře v českém prostředí. M. Jágr obdržel za ilustrace bajek Zlatou stuhu. Přebásnění Jiřího Koláře bylo vydáno pod názvem Ezop (Ostrava: Knižní expres, 2000).