F. Scott Fitzgerald
překlad: Miroslav Jindra

PODIVUHODNÝ PŘÍPAD BENJAMINA BUTTONA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

II

„Dobré jitro,“ pozdravil pan Button nervózně prodavače v obchodě firmy Chesapeakská konfekce. „Rád bych tu synkovi koupil něco na sebe.“

„Jistě, pane. Jak je starý, synáček?“

„Asi šest hodin,“ odpověděl pan Button po pravdě a bez rozmýšlení.

„Oblečení pro kojence je v zadní sekci, prosím.“

„Ale… já asi nic takového nepotřebuju. On je – mimořádně vzrostlé děcko. Výjimečně… ehm, velké.“

„Určitě vám tam nabídnou jakoukoli velikost.“

„A kde je oddělení pro větší chlapce?“ chtěl vědět pan Button. Rozpačitě přešlápl. Měl pocit, že prodavač se musel jeho ostudného tajemství jaksi dovtípit.

„Jste v něm.“

„Tak tedy –“ Zaváhal. Představa, že by měl oblečení pro svého potomka hledat v pánském oddělení, se mu notně zajídala. Kdyby se mu spíš podařilo najít nějaký opravdu velký chlapecký oblek, mohl by synovi ustřihnout ty nemožně dlouhé vousy, bílé vlasy obarvit nahnědo a zakrýt tak to nejhorší… a zachovat si aspoň kapku sebeúcty. Nemluvě o svém postavení v baltimorské společnosti…

Ale ani po horečné prohlídce chlapeckého oddělení neobjevil žádný obleček, který by se na novorozeného Buttona hodil. Rozzlobil se proto na ten krám, samozřejmě – v takových případech může totiž vždycky za všechno jenom obchod.

„Kolik jste říkal, že tomu vašemu chlapečkovi je?“ zeptal se úslužně prodavač.

„No… šestnáct.“

„Tak to promiňte! Já jsem se přeslechl – zdálo se mi, že říkáte šest hodin. Oblečení pro mládež najdete vedle, hned v další uličce.“

Pan Button se celý nešťastný otočil. Náhle se zarazil, tvář se mu rozjasnila a ukázal na jednu oblečenou figurínu ve výloze. „To je ono!“ zvolal. „Tyhle šaty kupuju. Ty na tom panákovi.“

Prodavač na něj vyvalil oči. „Ale vážený pane –“ zaprotestoval, „to není oblečení pro děti! To je – to jsou šaty na maškarní bál! A padly by spíš vám!“

„Jen mi je laskavě zabalte!“ trval pan Button na svém. „Přesně takové potřebuju.“

Prodavač mu tedy celý popletený vyhověl.

Pan (...)

(......)