F. Scott Fitzgerald
překlad: Miroslav Jindra

PODIVUHODNÝ PŘÍPAD BENJAMINA BUTTONA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V

V roce 1880 bylo Benjaminu Buttonovi dvacet let a narozeniny oslavil tím, že začal pracovat v otcově firmě Roger Button a spol., velkoobchod železářským zbožím. V témže roce začal rovněž „vést společenský život“ – což konkrétně znamenalo, že ho otec začal brát na módní taneční večírky. Rogerovi Buttonovi bylo teď už padesát a se synem si začali velmi dobře rozumět – po pravdě řečeno, od té doby, co si Benjamin přestal barvit vlasy (pořád je měl ještě trochu šedivé), vypadali stejně staří a leckdo je mohl pokládat za bratry.

Jednoho srpnového večera spolu nasedli v dokonalých večerních oblecích do kočáru a odjeli kousek za Baltimore k venkovskému sídlu rodiny Shevlinů. Na kraj se snesla přenádherná noc. Měsíc v úplňku barvil cestu platinovým leskem a rozkvetlé květiny vrcholného léta vydechovaly do nehybného ovzduší vůně, které připomínaly tichý, tlumený smích.

Široké rovinaté plochy kolem, prozářené mdlou září pšeničných lánů, jako by do krajiny vracely předešlý den. Bylo téměř nemožné nepodlehnout čiré kráse oblohy – tedy téměř.

„Já si myslím, že velké perspektivy má teď obchod s galanterním zbožím,“ ozval se do ticha Roger Button. Pro záležitosti transcendentní povahy neměl příliš smysl – jeho estetický cit byl velmi omezený.

„Starší lidé, jako jsem já, se těžko učí novým věcem,“ poznamenal hlubokomyslně. „Zato na vás mladíky, s tou vaší vitalitou a energií, čeká velká budoucnost.“

Daleko vpředu se jim v zorném poli rozzářila v ústrety světla shevlinovského sídla a zanedlouho jim do uší začal stále dotěrněji doléhat zvláštní šum, který mohl vyluzovat jak sladký nářek houslí, tak šustot pšeničných klasů postříbřených měsícem.

Zastavili za elegantním kočárem s kočím na kozlíku, z něhož právě před vchodem do domu vystupovali jiní hosté. Napřed dáma, poté postarší pán a nakonec další dáma, velmi mladá a krásná jako sen. Benjamin sebou trhl. V jeho těle jako by začaly probíhat jakési chemické změny, které rozkládaly a znovu skládaly jeho jednotlivé součásti. Celý se roztřásl, tváře i čelo mu zrůžověly a v uších začalo rytmicky bušit. Zasáhla ho první láska.

Ta dívka byla štíhlá a křehká, s vlasy pod prskajícími plynovými lampami nad vchodem medově hnědými, matně stříbřenými měsíčním svitem. Přes ramena měla přehozenou teple žlutou, zespoda černou španělskou mantilu a zpod lemu rozevláté sukně jí vykukovaly blyštivé střevíčky.

Roger Button se naklonil k synovi a sdělil mu:

„To je slečna Hildegarda Moncriefová, dcera generála Moncriefa.“

Benjamin nezaujatě přikývl. „Pěkné stvoření,“ poznamenal suše. Avšak když černošský sluha odvážel jejich kočár stranou, dodal: „Možná bys mi ji mohl představit, tati.“

Později se ocitli poblíž skupiny hostů, jejichž středem byla právě slečna Moncriefová. Vychována v duchu starých tradic vysekla před Benjaminem půvabné pukrle. Jistě, ráda si s ním zatančí. Poděkoval a pak se vzdálil – přesněji řečeno odpotácel.

Doba, po kterou musel čekat, než na něj přijde řada, se nekonečně (...)

(......)