F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 5

Tommy Barban byl vládce, Tommy byl hrdina – Dick ho náhodou potkal na Marienplatzu v Mnichově, v jedné z těch kavárniček, kde malí karbaníčkové hrají na „goblénových“ rohožích kostky. Vzduch byl hustý politikou a pleskáním karet.

Tommy seděl u stolu a po vojensku se smál: „Pchá-ha-ha! Pchá-ha-ha!“ Zpravidla pil málo, jeho hrou byla odvaha a jeho společníci se ho vždycky trochu báli. Nedávno mu nějaký varšavský chirurg odstranil osminu celého povrchu lebeční kosti, a ta mu teď pomalu srůstala pod vlasy; nejslabší člověk v kavárně by ho byl mohl zabít pouhým plácnutím ubrousku svázaného do uzlu.

„– tohle je kníže Čilličev –“ ošumělý padesátiletý Rus, popelavě šedivý – „a pan McKibben – a pan Hannan –“ to byl zase živý chomáček černých očí a vlasů, šašek; a ihned se obrátil na Dicka:

„Ještě než si podáme ruce – co to má znamenat, že se mi tu taháte s tetičkou?“

„Já přece –“

„Slyšel jste, co jsem řekl. Co vůbec děláte v Mnichově?“

„Pchá-ha-ha!“ zasmál se Tommy.

„Copak nemáte vlastní tetičky? Proč se netaháte s nimi?“ Dick se zasmál a Hannan zaměřil útok jinam:

„Tak dost – o tetičkách už ani slovo. Jak mám vědět, že jste si to všechno nevymyslel? Jakživ jsem vás neviděl, neznáme se ani půl hodiny, a vy na mě vybafnete s takovou bláznivou historkou o vašich tetičkách! Jak mám vědět, co přede mnou o sobě tajíte?“

Tommy se znovu zasmál a potom dobrosrdečně, ale rozhodně řekl: „To stačí, Carly. Sedni si, Dicku – jak se máš? Jak se daří Nicole?“ Neměl žádného muže příliš rád a také na něho přítomnost mužů nijak zvláště nepůsobila – žil v neustálém uvolnění, kdykoli hotov k boji; jako každý dobrý sportovec při méně důležitých zápasech vlastně většinou odpočívá, kdežto druhořadý atlet odpočinek jenom předstírá a ve skutečnosti prožívá neustálé a zničující nervové napětí.

Hannana úplně neumlčel; uchýlil se k blízkému pianu, a kdykoli se podíval na Dicka, zatvářil se vzdorně a pustil se do brnkání akordů, přerušovaných čas od času zamumláním: „Ty vaše tetičky,“ a nakonec skomíravým: „Stejně jsem neříkal tetičky. Říkal jsem slepičky.“

„Tak jak se máš?“ opakoval Tommy. „Nevypadáš tak –“ hledal slovo, „– tak bezstarostně, jak jsi vždycky vypadal, tak švihácky, ty víš jak.“

Poznámka příliš připomínala popuzující výčitku, že se jeho vitalita pomalu ztrácí, a Dick se mu to chystal oplatit kritickou poznámkou o pozoruhodných šatech, které Tommy a kníže Čilličev měli na sobě a které se vyznačovaly tak fantastickým střihem i vzorkem, že by si v nich mohli docela dobře vykračovat v neděli na Beale Street – ale vysvětlení už bylo na cestě.

„Vidím, že si prohlížíte naše šaty,“ řekl kníže. „Přijeli jsme právě z Ruska.“

„Ušil nám je v Polsku dvorní krejčí,“ řekl Tommy. „Vážně – osobní krejčí Pilsudského.“

„Byli jste na cestách?“ zeptal se Dick.

Zasmáli se a kníže plácl Tommyho přehnaným gestem po zádech.

„Ano, byli jsme na cestách. To je ono – na cestách. Podnikli jsme velikou cestu po celé širé Rusi. V plné (...)

(......)