F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 4

Diverovi se vrátili na Riviéru, což byl domov. Na léto byla vila Diana opět pronajata, a tak ten čas rozdělili mezi německé lázně a francouzská města s katedrálami, kde jim bylo několik dní dobře. Dick trochu psal, bez jakéhokoli zvláštního systému; bylo to jedno z živočišných údobí, kdy se čeká; ne na Nicolino uzdravení, Nicole šlo cestování zřejmě k duhu, ne na práci, ale prostě čeká. Smysl a účel dodávaly tomuto období jen děti.

Dickův zájem o ně rostl, čím byly starší. Bylo jim už sedm a devět. Podařilo se mu navázat s nimi kontakt přes hlavy vychovatelek, podle zásady, že jak děti do něčeho nutit, tak obávat se donucování je nedostatečná náhrada za dlouhou, pečlivou bdělost, neustálou kontrolu vyřizování účtů, tak aby nikdy neklesl pod jistou úroveň plnění povinností. Porozuměl jim daleko lépe než Nicole a ve sdílných okamžicích, pod vlivem vína několika zemí, si s nimi hrál a vedl s nimi rozhovory. Bylo jim vlastní ono kouzlo touhy, téměř smutku, typické pro děti, které se záhy naučily neplakat a nesmát se podle chuti; zřejmě je nic nepohnulo k extrémním citům, ale byly spokojeny s jednoduchou kázní a jednoduchými radostmi, jichž se jim dostalo. Žily vyrovnaně, jak je to nejlepší podle zkušeností starých rodin západního světa, kde se děti spíše vychovávaly, než ukazovaly. Dick se například domníval, že pozorovací talent lze nejlépe podpořit povinným mlčením.

Lanier byl nevyzpytatelný chlapec s nelidskou zvídavostí. „Tak kolik špiců by asi bylo potřeba, aby přemohli lva, tati?“ byla typická otázka, jež uváděla Dicka do rozpaků. S Topsy to bylo jednodušší. Bylo jí sedm, měla velmi světlé vlasy a byla subtilní po Nicole, což dříve působilo Dickovi starosti. V poslední době však zrobustněla jako kterékoli americké dítě. S oběma dětmi byl Dick spokojen, ale naznačoval jim to jen mlčky. Prohřešky proti dobrému chovám jim nepromíjel. „Buď se člověk naučí slušnosti doma,“ říkával, „nebo ho to svět naučí bičem, a to může bolet. Co mi záleží na tom, jestli mě Topsy ‚zbožňuje‘ nebo ne? Nechci si z ní vychovat vlastní ženu.“

Další věc, jíž se, pokud jde o Diverovy, to léto a podzim vyznačovaly, byla spousta peněz. Jelikož prodali svůj podíl na sanatoriu, a protože americké investice vynášely pořád víc, měli teď tolik, že jenom utrácet a starat se o nakoupené zboží bylo samo o sobě zaměstnáním. Cestovali prostě v pohádkovém přepychu.

Podívejme se na ně třeba, když vlak zastavuje v Boyen, kde mají zůstat čtrnáct dní na návštěvě. Už za italskou hranicí se začali stěhovat ze spacího vagónu. Služebná vychovatelky a služebná paní Diverové přišly z druhé třídy, aby pomohly s kufry a se psy. Slečna Belloisová převezme dozor nad příručními zavazadly a přenechá teriéry jedné a párek pekiňáčků druhé služebné. Nemusí to být chudoba ducha, která vede ženu k tomu, aby se obklopovala životem – může to být přebytek zájmu, a kromě krátkých záchvatů nemoci byla Nicole schopna starat se o to o všechno. Z nákladního vozu vyloží za (...)

(......)