F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 6

Druhý den ráno přišel Dick časně do Nicolina pokoje. „Čekal jsem, až uslyším, že jsi vzhůru. Je zbytečné říkat, že je mi z toho včerejška zle – ale co kdybychom to dodatečně nerozebírali?“

„Souhlasím,“ odpověděla chladně a otočila se obličejem k zrcadlu.

„Tommy nás zavezl domů? Nebo se mi to jen zdálo?“

„Víš přece, že nás zavezl.“

„Vypadá to tak,“ připustil, „protože jsem ho právě slyšel zakašlat. Asi za ním zajdu.“

Snad poprvé v životě byla ráda, když odešel – měla dojem, že ho ta příšerná schopnost mít vždycky pravdu konečně opustila.

Tommy sebou vrtěl v posteli a vzbudil se právě včas na café au lait.^[44]

„Je ti dobře?“ zeptal se Dick.

Když si Tommy postěžoval, že ho bolí v krku, postavil se k tomu profesionálně.

„Měl by sis vykloktat nebo něco.“

„Máš tu kloktadlo?“

„Budeš se divit, ale nemám – Nicole asi bude mít.“

„Nevyrušuj ji.“

„Ona už je vzhůru.“

„Jak se jí daří?“

Dick se k němu pomalu obrátil. „Čekal jsi snad, že z toho bude mít smrt, protože jsem se trochu napařil?“ Mluvil přívětivě. „Nicole je teď z – georgijské borovice, což je nejtvrdší dřevo na světě kromě lignum vitae z Nového Zélandu.“

Nicole, která zrovna šla ze schodů, zaslechla konec rozhovoru. Věděla, jako to věděla vždycky, že ji Tommy miluje, že přestal mít rád Dicka a že si to Dick uvědomil dřív než on a že v něm ta osamělá vášeň vyvolá nějakou kladnou reakci. Tu myšlenku vystřídal okamžik čistě ženského uspokojení. Naklonila se přes stůl se snídaní pro děti a dala vychovatelce příkazy, zatímco nahoře si kvůli ní dva muži dělali starosti.

Později v zahradě byla šťastná. Nechtěla, aby se něco stalo, přála si jenom, aby se nikdy nezměnila tato situace, kdy si s ní dva muži pohazují v myšlenkách; už dlouho neexistovala ani jako míč.

„Je to dobré, králíčku, viď – nebo snad ne? Hej, králíčku, no ty! Je to dobré – co? Nebo ti to připadá divné?“

Králík, jehož zkušenost se omezovala prakticky jen na zelné listy, zavrtěl několikrát nosem na zkoušku a souhlasil.

Nicole pokračovala v obvyklé procházce zahradou. Na označených místech nechala ležet květiny, které nařezala, aby je později zahradník odnesl do domu. Když došla k zídce u moře, zmocnila se jí sdílná nálada, a neměla nikoho, komu by mohla něco sdělit. Zastavila se tedy a uvažovala. Trochu ji vyděsilo, že by se mohla zajímat o jiného muže – ale jiné ženy mají milence – proč ne já? V krásném jarním jitru zmizely zábrany světa mužů, a Nicole uvažovala vesele jako květina, vítr jí dul do vlasů, až jí pohnul i hlavou. Jiné zeny mají milence – stejné síly, pod jejichž náporem se včera večer vzdala Dickovi až k smrti, ji nyní nutily přikyvovat hlavou ve větru a logika otázky „Proč ne?“ ji plnila štěstím a spokojeností.

Usedla na nízkou zídku a pohlédla dolů na moře. Ale něco hmotného, co mohla položit vedle sebe k ostatní kořisti, vylovila z jiného moře, ze široce vzduté obrazotvornosti. Nemusí-li v duchu být navždy zajedno s Dickem, takovým, jaký byl včera večer, (...)

(......)