F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 8

Vykoupala se, naparfémovala, napudrovala se po celém těle a prsty u nohou rozšlapala další hromadu pudru na osušce. Prohlížela si linie svých boků jako pod mikroskopem a uvažovala, jak brzy začne ta jemná štíhlá stavba klesat a rozšiřovat se. Asi tak za šest let. Ale teď jsem ještě pohledná – vlastně pohledná jako každá, kterou znám.

Nepřeháněla. Jediný fyzický rozdíl mezi Nicole dnes a Nicole před pěti lety bylo prostě to, že už nebyla mladé děvče. Ale natolik ji zachvátilo dobové zbožňování mládí, filmy přeplněné tvářemi dětinských žabců, nenápadně prezentovaných jako pokračovatelé v díle a nositelé moudrosti světa, aby na mládí žárlila.

Oblékla si odpolední šaty ke kotníkům, první po všech těch letech, a zbožně se pokřižovala Chanelem číslo 16. Když Tommy v jednu hodinu přijel, byla z ní nejupravenější zahrada, jakou si lze představit.

Bylo dobré mít takovéhle věci, být znovu zbožňována, předstírat, že má tajemství. Ztratila v životě dva velké drzé roky, vyhrazené hezkým holčičkám – teď měla chuť si je vynahradit; pozdravila Tommyho, jako by byl pouze jedním z mnoha mužů u jejích nohou, kráčela před ním, místo vedle něho, když šli přes zahradu k velkému jarmarečnímu slunečníku. Přitažlivé ženy mají stejně svěží sebedůvěru v devatenácti jako v devětadvaceti; naproti tomu dychtivá léta kolem pětadvaceti nedokážou vsát vnější svět a obklopit se jím. Devatenáct a devětadvacet jsou drzá léta, která se dají přirovnat v prvním případě k mladému kadetovi, v druhém spíš k bojovníku, který se vychloubá po boji.

Ale kdežto devatenáctileté děvče čerpá svou sebedůvěru z přemíry pozornosti, devětadvacetiletá žena se živí jemnější potravou. Jestliže touží, volí si moudře aperitivy, je-li spokojena, těší se z kaviáru své možné moci. Naštěstí se zdá, že ani v jednom případě nepředjímá následující roky, kdy schopnost vidět jasně často utrpí zmatkem a strachem ze zastavení nebo z pokračování. Na zastávkách v devatenácti nebo devětadvaceti je si však zcela jista, že kolem ní nejsou žádní zlí vlci.

Nicole netoužila po žádném vágním duševním románku – chtěla mít „poměr“, toužila po změně. Pokud myslela Dickovými myšlenkami, uvědomovala si, že z povrchního hlediska je vulgární povolovat bez citu choutkám tak, aby je to všechny ohrozilo. Naproti tomu však kladla okamžitou situaci za vinu Dickovi a docela upřímně se domnívala, že takový experiment může mít terapeutickou hodnotu. Celé léto ji povzbuzoval pohled na lidi, kteří dělali přesně to, na co měli chuť, a nestihl je za to žádný trest – nadto ještě, ačkoli si už nechtěla nic nalhávat, dávala přednost tomu, domnívat se, že jenom ohledává cestu a kdykoli může couvnout…

V lehkém stínu ji Tommy v bílém plátěném oděvu sevřel do náručí, přitáhl ji k sobě a díval se jí do očí.

„Nehýbej se,“ řekl. „Od nynějška se na tebe budu dívat hodně často.“

Vlasy mu něčím voněly, bílé šaty vydechovaly neurčitou vůni mýdla. Měla sevřené rty, neusmívala se, oba jen čekali správný okamžik.

(...)

(......)