Gustave Flaubert

Gustave Flaubert byl již od mládí zaujat pro literaturu, v Paříži navštěvoval ateliér sochaře Pradiera, kde poznal V. Huga Victor Marie Hugo
[26.2.1802-22.5.1885] - a i Louisu Roletovou, která byla o 11 let starší, k níž v letech 1846-1855 měl bouřlivý vztah. V Trouville zase poznal o 13 let starší Elisu Schlésingerovou, ideální vztah k ní později transponuje do románu Citové výchovy. Prožil několik nešťastných lásek k ženám většinou starším než on sám, avšak manželství jako takové odmítal.

Po smrti otce a sestry se Flaubert věnoval již výhradně literatuře. Podnikl větší cestu s Maximem du Camp do Egypta, Sýrie a Řecka. Jinak žil asketicky oddán literární tvorbě v Paříži anebo na venkovském sídle v Croissetu s matkou a neteří Carolinou. Bděl nad literárními začátky Guy de Maupassanta Henri René Albert Guy de Maupassant
[5.8.1850-6.7.1893] - , syna přítelkyně z dětství. Stýkal se se Sainte-Beuvem, Tainem, Goncourty, byl spřátelen s Turgeněvem a Sandovou.

V 70. letech se Flaubertovy nervové krize stupňují. Pojítko mezi díly mladosti a pozdější tvorbou je mimo jiné ironické pojímání života vyjádřené groteskou. Deziluze se mu zdála poetičtější než iluze. Jeho postavy se dají svést na nesmiřitelný rozpor mezi iluzí a skutečností.

Dosvědčuje to již první z jeho mistrovských děl Paní Bovaryová  . Paní Bovaryová je postava, do níž Flaubert v podstatě promítl krize své mladosti, a tím se z nich současně vykoupil. Tento román také přinesl autorovi soudní stíhání pro urážku mravnosti - z něhož byl nakonec osvobozen a spíše se tím o tento román zvedl zájem; později byl pak oceněn jako klasické dílo literárního směru nazývaného realistický a Flaubert jako jeho přední zástupce. Následoval historický román Salambo. Tímto dílem se Flaubert nejvíce přiblížil ideálu literárního stylu, o který se snažil. Flaubert také napsal řadu povídek, cestopisů a několik filosofických spisů a divadelních her. Publikována byla i jeho rozsáhlá korespondence.

Gustave Flaubert zemřel roku 1880 v Croisset.