Neil Gaiman
překlad: Jana Hollanová

NEPROPADEJTE PANICE!
Douglas Adams a Stopařův průvodce Galaxií
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

22. Dopisy Douglasu Adamsovi

„Jsem strašlivě vděčný za fanoušky - kromě jiného jim vděčím za chleba. Mám skutečnou radost, že existuje tolik lidí, které to baví. Ale snažím se udržet si trochu odstup, protože si myslím, že nejnebezpečnější je, když člověk uvěří tomu, co se o něm píše. Taky se mi to přihodilo s lidmi, ke kterým vzhlížím a které obdivuju - například s Johnem Cleesem - trvalo mi hodně dlouho, než jsem se ho naučil vnímat jako normálního smrtelníka, a vím, jak je snadné pohlížet na někoho, kdo je ve skutečnosti úplně normální člověk, který prostě má nějaký talent, schopnost nebo dovednost, které ho vyzdvihují do světel ramp, jako na nějakou vyšší bytost a strašně výjimečného člověka, ačkoliv takový není. Myslím, že člověk prokazuje sám sobě dobrou službu, když se snaží moc se nepředvádět lidem, kteří vám budou vykládat, že jste Boží požehnání pro lidstvo, což nejste. Média vás líčí jako nějakého nadčlověka, jenže to vy nejste, takže si to všechno musíte držet pěkně od těla.

Bylo to docela zvláštní, když jsem zjišťoval, že nějaký můj výraz se stal součástí jazyka. Chci říct, že člověk si nikdy vážně nemyslí, že by to, co vyvádí doma, mohlo něco ovlivnit, a přestože vidíte seznamy nejprodávanějších knih a dostáváte dopisy a vyúčtování tantiém, nedojde vám, že by to mohlo takhle působit na jiné lidi. Nechce se mi věřit, že to tak je.

O lidech, jako jsem já, se žádné drby v novinách nepíšou, protože nikdo neví, jak vypadáme. Mám všechny výhody toho, že jsem slavný, a žádnou z nevýhod. Zaskočí mě, když mě někdo pozná - když se to stane, připadám si trochu zranitelný. Chápu, proč si spisovatelé dávají pseudonymy. Je to zvláštní, že existujete v hlavách lidí, se kterými nemáte nic společného. Nejsem úplně tatáž osoba jako ten, na koho ve škole psali hodnocení.”

(Douglas Adams o tom, jaké je to být slavný, 1985)

Prohlížení dopisů adresovaných Douglasu Adamsovi je opravdu zážitek, který člověku rozšíří obzory. Je tu celý lidský život, a navíc značná část předpokládaného mimozemského života. Některá témata však mají tendenci objevovat se znovu a znovu. Většina lidí chce vědět, kam chodí na ty nápady. (Jedna americká adeptka spisovatelství se ptala, jestli by jí náhodou nepřenechal pár nápadů, které nepotřebuje.) Další mu kladli otázky, požadovali služby, navrhovali manželství nebo sex a občas i nabízeli řešení problémů nadhozených v jeho knihách.

Tři studenti z Huddersfielské univerzity například tvrdili, že odhalili Konečnou otázku života, vesmíru a vůbec...

Odpověď na „konečnou otázku Života, Vesmíru a vůbec” ve skutečnosti není 42, je ale uložena v reproduktivních buňkách všech forem života a lze k ní dospět přes číslo 42. Abychom to lépe vysvětlili: všechny nebo téměř všechny buňky se rozmnožují tak, že se rozdělí a vytvoří dvě buňky.

Takže z jedné buňky se stanou dvě, ze dvou čtyři... a tak dále. Z toho plyne, že Odpověď musí být dvě na n-tou. Hlubina myšlení přišel s číslem 42, což je číslo, na které máme umocnit základ 2, pokud chceme dojít k odpovědi...

Když tedy umocnili 2⁴², což činí 4398046511104, výsledek převedli do morseovky, tu pak převedli v písmena, která poté přeskupili do jakž takž ucházejících slov, a získanou Odpověď interpretovali, byli schopni přijít na to, jak zněla otázka. Neodvážil bych se zkazit hru tím, že bych ji zde prozradil, spokojím se s prostým konstatováním, že každý kabalistický učenec by byl na jejich práci hrdý. Můžete to zkusit taky, jestli chcete.

Dále uvádím další nejčastější otázky, které Douglas dostával.

Otázka: Kterou písničku od Dire Straits jste myslel ve Sbohem, a díky za ryby?

Odpověď: Je to „Tunnel of Love” (Tunel lásky) a je na albu Making Movies (Natáčení filmů).

Otázka: Ukradl jste tu historku se sušenkami Jeffreymu Archerovi?

Odpověď: Původ historky se sušenkami je takový, že se ve skutečnosti přihodila mně na nádraží v Cambridgi v roce 1976. Od té doby jsem ji tolikrát vyprávěl v rádiu i v televizi, že si ji lidi začali přisvojovat. Proto jsem ji chtěl zachytit, chtěl jsem to mít černé na bílém. Netušil jsem, že Jeffrey Archer použil podobnou etudu v A Quiver Full of Arrows, (Toulec plný šípů, 1982) protože jsem tu knihu nikdy nečetl. Jen bych upozornil, že datum 1982 je poněkud pozdější než 1976.

Otázka: Co byla Základní otázka Života, Vesmíru a vůbec?

Odpověď: Skutečná otázka, kterou Arthur Dent hledal, mi byla nedávno zjevena. Je to tohle:

Jakmile se mi ji podaří rozluštit - čekám zatím, až mi někdo pošle učebnici jazyka, ve kterém je napsána, což může chvíli trvat - dám vám vědět.

Třináctiletému romanopisci, který měl potíže s vymýšlením jmen pro své postavy Adams napsal:

Pokud máte problémy s vymýšlením jmen pro své postavy, pravděpodobně používáte nesprávný druh kafe. Už jste zkusil italskou směs?

Otázka: Jak namíchat Pangalaktický megacloumák?

Odpověď: Obávám se, že v pozemských atmosférických podmínkách Pangalaktický megacloumák není možné namíchat, ale jako alternativu navrhuji, abyste vykoupil obsah vašeho místního obchodu lihovinami, nalil vše do velkého vědra a třikrát předestiloval. Jsem ji jist, že vaši kamarádi výsledek ocení.

Otázka: Jaký je hlavní smysl Doktora Kdo?

Odpověď: Celý smysl Doktora Kdo spočívá v tom, že když vezmete druhé písmeno z každého devětapadesátého slova ze všech epizod za posledních dvacet let vysílání, spojíte je a přečtete pozpátku, dostanete název místa, kde stávalo ztracené město Atlantis. Doufám, že je to dostatečná odpověď na vaši otázku.

Studentovi, který chtěl napsat disertaci o vědeckých a filozofických tématech ve Stopařově průvodci:

Většina nápadů v Průvodci vychází z logiky vtipů, a jakákoliv souvislost s čímkoliv ve skutečném světě je čistě náhodná.

Čtenáři, který se dotazoval, kde Arthur sehnal výtisk Stopařova průvodce Galaxii ve Sbohem, a díky za ryby, a ve které hospodě v Tauntonu se Fenchurch s Arthurem setkali:

Přestože Stopařův průvodce nebyl na Zemi nikdy publikován, výtisky jsou volně (i když draho) dostupné po celé Galaxii. Arthur si jeden opatřil na své cestě zpět na Zemi - jinak řečeno mezi koncem Života, vesmíru a vůbec a Sbohem, a díky za ryby. Pokud jde o ono setkání, přestože jsem tu scénu situoval do hospody v Tauntonu, ve skutečnosti byla předlohou hospoda v Gillinghamu v Dorsetu, jejíž jméno jsem (moudře) zapomněl.

Otázka: Sepíšete někdy knižní verzi svých epizod Doktora Kdo?

Odpověď: Pokud jde o Pirátskou planetu nebo Město smrti, nevadilo by mi udělat z nich někdy v budoucnosti knihu, jenomže existuje příliš mnoho věcí, které chci dělat mezitím. Ale rozhodně nechci, aby to napsal někdo jiný! Pokud jde o Shadu - ne, tu bych nijak zvlášť nechtěl vidět jako knihu. Myslím, že to není tak zajímavý příběh, a svou pověst získal hlavně proto, že ho nikdo neviděl. Kdyby byl dokončen a odvysílán, nikdy by nemohl vyvolat takový zájem.

Často dostával očíslované otázky, na něž dával očíslované odpovědi:

Otázky:

1)       Proč jste se rozhodl začít psát?

2)       Které aspekty science-fiction jste štípl?

3)       Které zážitky podle vás ovlivnily vaše postoje a hodnoty?

4)       Odpovídají vaše pocity pocitům některé z postav ve vašich knihách?

5)       Z jakého prostředí pocházíte?

6)       Proč píšete sci-fi, a ne normální literaturu?

7)       Baví vás psaní?

8)       Jaký je podle vás váš styl psaní?

Odpovědi:

1)       Protože mě nenapadlo nic lepšího, co bych mohl dělat.

2)       Víte jistě, že myslíte výrazem „štípl” totéž, co já?

3)       Všechny.

4)       Některé.

5)       Těžko říct.

6)       Vlastně ani nevím.

7)       Ne.

8)       Obojí.

Otázky:

1)       Jak dlouho vám trvalo psaní Života, vesmíru a vůbec?

2)       Napsal jste některé postavy podle sebe?

3)       Uvažoval jste někdy o knížce komiksú?

4)       Která je vaše oblíbená postava ve vaší trilogii?

5)       Odkud jste získal inspiraci k napsání vašich knížek?

Odpovědi:

1)       Několik měsíců.

2)       Ne.

3)       Ne.

4)       Žádná.

5)       Od zásilkové firmy z lowy.

Otázky:

1)       Proč jste začal psát?

2)       Proč píšete science-fiction?

3)       Odkud máte ty nápady?

Odpovědi:

1)       Protože jsem byl švorc.

2)       Neměl jsem to v úmyslu, jenomže prostě hodně přeháním.

3)       Od jedné malé zásilkové firmy v Clevelandu.

Otázky:

1)       Jak jste přišel na ta jména?

2)       Co vás inspirovalo, že jste napsal ty knížky?

3)       Proč tohle téma?

4)       Kdy jste se rozhodl stát se spisovatelem a proč?

5)       Jste spokojený s výslednou podobou těch knížek?

6)       Proč jste umístil Forda a Arthura na pradávnou Zemi?

7)       Jak dlouho vám trvalo napsat ty knížky?

Odpovědi:

1)       Ano.

2)       37,5

3)       Ne.

4)       V Somersetu.

5)       Minulý čtvrtek ráno.

6)       Francouzsky.

7)       Ne.

A nakonec dopis, na který Douglas naškrábal odpovědi, ale který nikdy neodeslal, protože pisatel opomněl uvést své jméno a adresu...

1) Vidíte nějaké podobnosti mezí sebou a některou z hlavních postav? Jaké?

Ne.

2) Jak ovlivnila spolupráce se souborem Monty Python vaši práci?

Nijak. Znal jsem je, ale nikdy jsem s nimi nespolupracoval.

3) Jak často jste byl vmanipulován do něčeho nebo donucen dělat něco, co jste nechtěl (jako Arthur Dent v Životě, vesmíru a vůbec)?

37krát.

4) Věříte na osud, a pokoušíte se zabudovat tuhle myšlenku do vašich knih?

Ne.

5) Mohl byste připojit svůj stručný životopis, včetně všeho, o čem si myslíte, že ovlivnilo vaši práci?

Narozen 1952. Dosud nezemřel.

6) Která je vaše oblíbená planeta?

Země. Jediná, kterou znám.

7) Udělal jste si hodně rešerší, než jste začal psát?

Žádné.

8) Studoval jste historii do hloubky?

Jen asi do poloviční.

9) Jaké je vaše hlavní poselství v Životě, vesmíru a vůbec?

Žádné. Kdybych chtěl napsat poselství, napsal bych poselství, ale já jsem napsal knížku.

10) Zažil jste někdy něco podobného jako vaše postavy?

Ne.

11) Honila vás někdy galaktická policie, aby zjistila, kde je Zafod Bíblbrox?

Ne. Jsou to fiktivní postavy.

SEX A SVOBODNÝ STOPAŘ

...Protože mám takovou hlubokou znalost vaší práce, mám dojem, že si zasloužím se s vámi setkat, taky proto, abychom si popovídali o našich milých kamarádech Trill a Zafodovi, a nesmíme zapomenout taky na chudáčka Marvina. Prosím napište mi, kdy a kde se chcete sejít...

(M. D., Londýn)

Nejčastěji jsem k zastižení 10 kilometrů nad Islandem, ale pokud máte chuť zaskočit na drink, rád vás uvidím.

Milý pane Adams!

Nebojte se, nejsem realitní agent z Beveríy Hills. Pokud ještě nejste ženatý a nemáte děti a zajímáte se o holky, zvedněte telefon, až budete příště v New Yorku, vytočte (xxxxxxxx) a chtějte Marion. Ráda bych poznala, co je to za chlapa, co se tak přihlouple culí. Doporučení dodám na požádáni.

Milý pane Adams!

Začnu tím, že nejsem realitní agent ze Surrey. (Panejo, vy asi musíte dostávat dopisů, co takhle začínají) Půjdu rovnou k věci. Oficiálně vám nabízím možnost mít se mnou poměr, a to jste byl vybranej z mnoha SVĚTOZNÁMEJCH spisovatelů humorystický literatury, že obdržíte možnost mít se mnou milostnej románek. Jeho dýlka bude záviset na tom,

a) jesli najdeme společnou řeč a

b) jak dobře pícháte.

Dotyčná mladá dáma uvedla, že měří sto sedmdesát, váží šedesát kilo, je bruneta s očima, které mají nejednoznačnou barvu, a charakterizovala sama sebe jako diskrétní, odvážná, ochotná k čemukoli, pokud mi to nezpůsobí trvalý fyzický poškození, a mám vynikající komunikační schopnosti.

Douglas neodpověděl.

Pak přišel dopis od jednoho amerického fandy, který snad pracoval na filmovém scénáři, a stálo v něm: Je to děsná dřina, ale od monotónní fachy se odreagovávám tím, že se nechávám ošukat v barech na základě toho, že se vydávám za vás. Díky.

CVOCI

Milý pane Adamsi!

Díky, že už nepíšete o Zafodu Bíblbroxovi, protože jsem se s ním začal hodně identifikovat, kvůli tomu, že jsem získal dvě hlavy, flotilu, a zažil Létající město v Pyramidách, budově vaší společnosti SPG. Alespoň soudím, že to bylo proto, že moto bylo „Nepropadejte panice” (viz Daniel 4:34. protože přesně v tu hodinu byly planety v konjunkci). Následuje rozsáhlé fantazírování o Bibli, Adamsových dílech, Castanedovi a Moorcockovi, které dokazuje, že 42 je ve skutečnosti 666, číslo šelmy, a nakonec...

Zkrátka, dík za všechny ty ryby. Kdybyste mi napsal, možná by mi to pomohlo u mojí přítelkyně, která nechápe, že jsem skutečně prožil vaše knihy: jestli to nechápete, tak to asi vzdám („Bohové nepřebývají mezi lidmi” Daniel 2:11)...

Milý pane Adams!

Dneska ráno se mi zdálo, že ke mně přišel Jack Lemmon a ptal se, jak se dostane k Royal Albert Hall...

Milý Douglasi Adamsi!

Odpověď není 42, je to „NAM-JÓ-HÓ-REN-GE-KJÓ”. To je zákon života, jak ho formuloval Nichiren Deríshonin někdy roku 1255.

Milý Douglasi!

Kolik mi bude, až se lidstvo zrodí z Matky Země? Teď je mi 34. Nemáš telefonní číslo na Kita Williamse ? veselý vánoce, ještě mockrát. Řekl bych asi osm. podle mých digitálních hodinek.

Tvůj Muz.

„Spousta lidí říkala, že Průvodce patří ke stejnému žánru jako Poutníkova cesta (Pilgrim's Progress).

To není srovnání těch dvou věcí, jen odkaz, že je tu žánr s dlouhou historií, založený na tom, že se prosťáček octne ve fantastickém světě.

Jeden univerzitní student mi poslal dlouhou práci o jedné knize, o které víme s jistotou, že ji John Bunyan (autor Poutníkovy cesty) určitě četl. Jmenuje se Cesta obyčejného člověka do nebe (The Plain Marís Path to Heaven) a napsal ji anglický puritán jménem Arthur Dent. Domníval se, že to vím a že je to z mé strany nějaký školometský vtip.

Jakmile se rozhodnete nacházet paralely, vidíte je neustále ve všem - můžete sčítat čísla, porovnávat obrazy... můžete si vzít jakékoliv dvě knihy, a když budete chtít dokázat, že jsou mezi nimi paralely, tak to dokážete. Můžete si vzít Bibli a telefonní seznam a klidně dokážete, že jedna přímo odkazuje na druhou.”

(Douglas Adams)

POSLEDNÍ SLOVO...

Milý pane Adams!

Jste divnej. Nebo aspoň to, co píšete, je divný. Pokud jde o mě, je to fajn. Jo jsem taky trochu divnej. Ale jestli jste ve skutečnosti jeden z těch příšerně nudnejch lidí, co jenom divně píšou, prosím vás, nechte si to pro sebe, strašně nerad bych zažil zklamání...