František Gellner

DON JUAN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Don Juan v Paříži

Velice prospěšná je pro duši
raněnou vhodná změna ovzduší,
a „Sejde z očí, sejde z mysli“ praví
stručně a dobře lidu názor zdravý.

V Paříži o ženy, což, není nouze!
Na vzdálenou zde dívku myslit v touze
nemoudrým zdálo se don Juanovi:
Toť jako do Athén bys nosil sovy.

Měl jeho pobyt i svou vážnou stránku,
dal totiž zapsati se na Sorboně.

Též o tělesnou svou se staral schránku.
Čas od času si vypůjčoval koně
k projížďkám do lesíka buloňského,
byl rovněž členem klubu šermířského,
veslařil celé léto na Marně,
chodíval také do kabaretu
a bavíval se v noční kavárně
při sklence naslouchaje kvartetu.
Celkem víc sedal v baru při pultě
než na filosofické fakultě.

Měl také svoji malou grizetu
francouzských studujících po zvyku.
Velice příjemná to dívka byla,
originelním způsobem se myla:
smočila ve vodě cíp ručníku,
pak obličej si pudrem zaprášila.

Téměř půl roku nepřetržitě
v hotelu malém byl s ní na bytě
don Juan. Nakonec ho milovala,
ba dokonce i žárlivou se stala,
a vývoj pokračoval v tomto směru,
až hrozila mu hlavní revolveru.
Tu opustil don Juan pro vždycky
milující a přítulnou tu bytost.
K splnění hrozby dal jí příležitost.
Než nestihl ho konec tragický.
Jedno, ať leká se či neleká,
svůj osud žít je úděl člověka.

Mládeneckému zvyk’ si životu
náš rek a miloval svou samotu,
již možno občas přerušiti snadně.
Vesele, bezstarostně, nepořádně
na nepravosti putoval dál cestě
lehkovážného světa v hlavním městě.

V Paříži latinská čtvrt končina
je, studentů kde sídlí většina.
Je mezi nimi spousta cizozemců,
Japonců, Britů, Latinců i Němců,
a také příslušníci ruského
národa jsou tu četní. Na tento
připadá dozajista procento
největší živlu cizineckého.

Studentky ruské zastoupení silné
tu mají, a je známo, jak jsou pilné.
Od Francouzek lze vždy je rozeznati
již pouze podle toho, jak se šatí.
Nedají mnoho na nádheru vnější.
Francouzka zato nejelegantnější
je reprezentant svého pohlaví
a pleť má čistou dokonalé krásy.
Ruska zas ladnější je postavy,
mnohem míň krejčovské a více lidské,
a z přimíšení mongolské má rasy
cos ve své tváři charakteristické.

Don Juan asi kvůli úplnosti
svých obsáhlých a špatných zkušeností
zanesl plamen svojí náklonnosti
v slovanské prostředí to exotické.
Horlivec vědy antropologické
byl, ale neobohatil svou dobu.
Své výzkumy vzal s sebou v temno hrobu.

Seznámil v Luxemburské zahradě
se při koncertě na promenádě
s dvacetiletou asi hezkou Ruskou.
Odpůldne celé hovořil k ní sladce,
jak mluví k duši temný pekel vládce,
by hříchu přived’ na dráhu ji kluzkou.

Pak při rozchodu, když s ním loučila se,
ptal se jí, kdy by ji moh’ spatřit zase.
Tu řekla: „Je mi líto velice,
známostí nemiluju z ulice.
Do rukou špatných se tím často padne,
a nejsou z toho příjemností žádné.“

Takové sladké jméno měla: Nina!
Vzdělaná jako málokterá jiná
byla a na (...)

(......)