Nikolaj Gogol

Poté, co roku 1828 odešel Gogol do Petrohradu, napsal svou prvotinu Hans Küchelgarten. Tato romantická poema však byla kritikou smetena se stolu - Gogol v zoufalství skoupil všechny výtisky a spálil je. Hodně cestoval po Německu; když se vrátil, neúspěšně zkoušel hereckou kariéru - nakonec se stal státním úředníkem. Ke kancelářské práci získal trvalý odpor, její téměř nelidské, ubíjející podmínky satiricky popsal v některých svých dílech, zejména v Petrohradských povídkách (např. Portrét, Nos, Bláznovy zápisky).

Kritiky se Gogolovi podařilo zaujmout až svou první prozaickou knihou - Večery na samotě u Dikaňky. V r. 1833 se rozhodl věnovat pedagogické a vědecké práci, působil na Petrohradské univerzitě a psal o ukrajinských a světových dějinách. Výhradně literaturou se začal zabývat po r. 1835. V té době napsal mnoho děl, jako jsou Starosvětští statkáři, Taras Bulba nebo Úryvek.

Jedním ze dvou nejvýznačnějších Gogolových děl se stala komedie Revizor  . Její námět získal od Puškina, který mu byl zároveň velkým vzorem. Dílo ostře satirizuje společenské poměry v zemi, všechny postavy jsou hluboce psychologicky vykresleny. Hra předurčila ruskému divadlu nový směr, dalši Gogolovou úspěšnou komedií se stala Ženitba.

V červnu 1836 odjel Gogol do ciziny, pobýval v Paříži a Římě. Zde ho také zastihla zpráva o Puškinově smrti, která ho velmi zarmoutila. Snad jako poklonu velkému básníkovi použil jeho námět pro napsání románu Mrtvé duše. Protože ho však moskevská cenzura odmítla, oslovil Gogol své přátele, a skutečně, V.G.Bělinskému se román podařilo vydat. Kniha, podle autora poema, je otřesným svědectvím o nevolnictví a byrokracii v Rusku.

Gogol však začal být s dílem nespokojený a pracoval na druhém díle, kde chtěl ukázat i kladné postavy statkářů. Rukopis ale nakonec spálil. Nějaký čas pobýval v různých oblastech Ruska a začal znovu pracovat na druhém díle románu. Pokračoval až do konce života, několik dní před smrtí však rukopis v těžké depresi opět spálil. Zachované fragmenty naznačují, že se pokoušel mrtvým postavám ukázat cestu ke "vzkříšení".

Gogolovo vypravěčské umění a schopnost spojit v dílech prvky realistické s fantastickými výrazně ovlivnily další vývoj literatury.