Jaroslav Hašek

Vyučil se drogistou, absolvoval gymnasium a poté nastoupil na obchodní akademii, kterou nedokončil. Stal se zaměstnancem banky Slavia. V této době se seznámil s českými anarchisty a postupně se dostal do jejich čela.

Začal vést bohémský a tulácký život (prošel pěšky mj. Slovensko, Halič, Uhry). V této době se začal živit pouze literaturou a novinařinou a také začal mít problémy s alkoholem, které se postupem času zvětšovaly. Seznámil s Jarmilou Mayerovou, se kterou se později oženil.

V roce 1907 byl krátce vězněn za svoji anarchistickou činnost.

Roku 1908 redigoval Ženský obzor, od 1910 Svět zvířat (satiristický časopis), od 1911 přispíval do Českého slova, dále pak přispíval do: Čechoslovanu, Pochodně, Humoristických listů.

V roce 1911 založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona, politickou mystifikaci karikující volební poměry, a vystupoval jako její kandidát. V tomto období byl spolu s F. Langrem, E. A. Longenem, E. G. Kischem a dalšími spoluautorem řady kabaretních vystoupení, kde byl i hlavním účinkujícím.

V roce 1915 dobrovolně narukoval v Českých Budějovicích k 91. pluku a s ním odešel na haličskou frontu. O úmyslu narukovat téměř nikomu neřekl, proto byl chvíli hledaný. V září 1915 se nechal zajmout a roku 1916 vstoupil do československých legií, publikoval v časopise Čechoslovan.

Přes Jugoslávii se dostal do Ruska, kde roku 1918 v Moskvě vstoupil do české sociálně demokratické strany (bolševiků). V roce 1918 vstoupil do Rudé armády, byl ředitelem armádní tiskárny v Ufě, náčelníkem oddělení pro práci s cizinci aj. Co vedlo Haška k opuštění myšlenky anarchismu a přijetí socialistických myšlenek, nikde neobjasnil, na základě jeho díla lze říci, že k anarchii měl rozhodně blíže. V Rusku se znovu oženil (po návratu do Čech nebyl souzen za mnohoženství jen díky tomu, že v Rusku nebyl zrovna pořádek a neuznávaly se vzájemně různé smlouvy).

V prosinci 1920 se vrátil do Prahy, kde se vrátil ke svému bohémskému způsobu života. Jaroslav Hašek umírá začátkem roku 1923 v Lipnici, uprostřed práce na svém nejslavnějším románu.

Zpočátku psal především cestopisné povídky, črty a humoresky, které publikoval časopisecky.

Základem jeho próz byly jeho skutečné zážitky, to vnáší do znalostí o jeho životě zmatek, protože není vždy jasné co je pravda a co je pouze básnická nadsázka. Hašek nenáviděl přetvářku, sentimentalitu, usedlost, ironicky reagoval na sociální verše. Dalším typickým znakem jeho tvorby je odpor k mravním a literárním konvencím.

Nejznámějším Haškovým dílem je čtyřsvazkový román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, který byl přeložen do 54 jazyků a několikrát zfilmován i zdramatizován. Kromě toho je autorem 1300 povídek a humoresek. Velká část Haškova díla byla sebrána z jeho rané časopické tvorby a vydána až posmrtně, podstatná část se též dočkala filmového zpracování.