Karel Havlíček Borovský

ČLÁNKY ZE SLOVANA 1850-1851
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Z Prahy

Z Prahy v novém roce 1851. Milý Slovane! Raduj a vesel se v tomto novém roce, ne proto, že jest nový rok - neboť bude asi takový, jako ten starý - ale proto, že nejsi již v Praze. Praha se proměnila již v jakýsi způsob velké káznice; kdo není ještě zavřen, musí každou noc očekávati, ze jej eskorta na Hrad odvede, a kdo se nebojí zavření, buď sám zas jiné zavírá neb alespoň k zavírání udává! Fueramus Pergama quondam! O caput regni! Nic jiného než Filiálka od Špielberku! Jdi od domu k domu, od kavárny do kavárny, od hostince do hostince, potkej na ulici koho chceš - o čem se mluví? O ničemž než o zavírání, o vyšetřování, o odsouzení, zkrátka život špinhauznický! Mnoho, ach! přemnoho z toho jest pravda, co se mluví, ale přece zas ještě desetkrát více přidělává fantasie. Ráno, když slunce vyjde, počítají se vždy páni Pražáci mezi sebou, kolik jich ubylo, odstěhovaných mocnou rukou na Hradčana. Praha naše se nyní docela podobá známé republice žabí, kterou tak krásně popisuje ruský básník Krylov pod titulem "Žáby prosící o cára" a sice v té periodě, když žáby, nevážíce si svého dříve uděleného cára špalka, dostali od Peruna čápa, jehožto kralování takto vypisuje Krylov.^[77.1]

"Car étot ně čurban, sovsem inávo nráva,
Ně lubit balovát naróda svojevó,
On vinovatých jésť: a na súdě jevo
Nět pravých nikavó.
Za to už u něvó
Čto zavtrak, čto oběd, čto užin, to rozpráva
V leguškách každyj deň veliký nedočót,
S utrá do véčera Car ich po cárstvu chodit
I vsagavo kavo ni vstrétit on,
Totčas zasúdit i praglótit."

To jest doslovně po česku: Cár tento není špalek, docela jiných mravů, nerad se mazlí se svým národem, on vinníky jí: a na soudě jeho nikdo není nevinen. Za to ale již u něho každá snídaně, každá večeře nový ortel. Mezi žabami každý den veliký nedočet, od rána do večera cár jejich po cárství chodí a každého koho potká hned soudí a - polkne. -

Ortele odsouzenců z německého studentského spolku Markomanie, ohlášené k Sylvestru, zatřásly myslemi veškerého obyvatelstva. Něco podobného neočekával nikdo. Oprátky, doživotné vězení podle práva - a dvacetileté, patnáctileté vězení dle milosti - Bože! chraň každého i před tou milostí i před tím právem! Jestli tito mladíkové, z kterých jistě mnohý ani pořádně nerozumí, co jsou ty přestupky, pro které odsouzen jest, zasloužili takový trest, muselo by skoro celé uherské a vlašské království k oprátce odsouzeno a z milosti na 20 a 15 let do žaláře zavřeno býti! Vždyť pak přece Maďaři a Vlaši udělali skutečně to, oč prý se (jak nás vojenský soud ujišťuje) tito studenti pokusiti chtěli! Což jest rakouské císařství evropejská velemoc, již na tak slabých nohou, aby se několika studentů báti muselo, že je rozboří?

Praví se skutečně po městě, že prý vojenská apellace zmírnila v druhé stolici tyto ortele Pražského soudu tak dalece, že nejvyšší trest jen na dvě léta zněl; avšak což pomůže tato pověst proti skutečně ohlášeným ortelům?

Všimnuli jste si, že mezi odsouzenými na 15 let těžkého (...)

(......)