Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Ležel v lese natažen na hnědém jehličí, bradu opíral o složené paže a vysoko v korunách borovic mu nad hlavou vanul vítr. Ležel na mírném horském svahu, ale pod ním byl svah příkrý; viděl, jak se průsmykem temně vine asfalt silnice. Podél silnice tekl potok, hluboko dole v průsmyku bylo vidět na potoce pilu a v letním slunci se bělala voda padající přes splav.
“To je ta pila?” zeptal se.
“Ano.”
“Nevzpomínám si na ni.”
“Tu postavili teprve potom, cos odjel. Stará pila je dál po proudu, ještě hodně pod průsmykem.”
Rozložil na lesní půdě fotokopii vojenské mapy a pozorně se do ní zahleděl. Stařec se mu díval přes rameno. Byl to malý podsaditý stařík, který měl na sobě černou venkovskou halenu, šedivé kalhoty, tuhé jako ze železa, a střevíce s provázkovými podešvemi. Po výstupu těžce oddychoval a rukou se opíral o jeden ze dvou těžkých tlumoků, které sem vynesli.
“Takže odtud není ten most vidět?”
“Ne,” řekl stařec. “Tohle je povlovná část průsmyku a potok tady teče pomalu. Tam níž, kde se silnice ztrácí mezi stromy, to spadá příkře dolů a je tam strmá rokle -”
“Už si vzpomínám.”
“Most vede přes tu rokli.”
“A kde jsou stráže?”
“Jedna stráž je támhle na té pile.”
Mladý muž, který zkoumal krajinu, si vytáhl z kapsy vybledlé vojenské flanelové košile polní kukátko, otřel kapesníkem čočky a tak dlouho točil optikou, až mu náhle před očima jasně vystoupila prkna na pile a až uviděl dřevěnou lavičku u dveří; za otevřenou kůlnou s cirkulárkou se zvedala obrovská hromada pilin a bylo vidět dlouhý náhon, kterým se spouštěly z horské stráně na druhém břehu potoka klády. Potok vypadal v dalekohledu čirý a jakoby nezčeřený vlnami a pod obloukem vody, padající přes splav, poletovala ve větru vodní tříšť.
“Nevidím žádnou hlídku.”
“Ze stavení na pile se kouří,” řekl stařec. “A taky tam visí na šňůře šatstvo.”
“To vidím, ale nevidím žádnou hlídku.”
“Třeba je ve stínu,” vysvětloval stařec. “Je tam teď vedro. Bude asi ve stínu na tom konci, kam nevidíme.”
“Pravděpodobně. Kde je další stráž?”
“Pod mostem. V cestářově boudě na pátém kilometru od vrcholku průsmyku.”
“Kolik je tu vojáků?” Ukázal na pilu.
“Tak asi čtyři, a desátník.”
“A dole?”
“Tam je jich víc. To vypátrám.”
“A u mostu?”
“Vždycky dva. Na každém konci jeden.”
“Budeme potřebovat větší počet mužů,” řekl. “Kolik jich můžeš sehnat?”
“Můžu jich přivést, kolik budeš chtít,” řekl stařec. “Teď je v horách spousta lidí.”
“Kolik?”
“Je jich tu přes sto. Ale jsou v malých tlupách. Kolik lidí budeš potřebovat?”
“To ti povím, až si prohlídneme most.”
“Chtěl by sis ho prohlídnout hned?”
“Ne. Teď se chci dostat někam, kde schováme tuhle třaskavinu, než přijde čas. Měl bych ji rád schovanou naprosto bezpečně a pokud možno ne dál než půl hodiny od mostu.”
“To je jednoduché,” řekl stařec. “Z místa, kam jdeme, to budeme mít k mostu pořád z kopce. Ale než se tam dostaneme, tak se musíme chvíli drápat do vršku. Nemáš hlad?”
“Mám,” (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
