Hermann Hesse
překlad: Ivana Vízdalová

GERTRUDA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Druhá kapitola

Teprve v posledních letech školní docházky, kdy všichni mí kamarádi začali mluvit o svých budoucích povoláních, jal jsem se i já o tom přemýšlet. Učinit z hudby povolání a prostředek obživy jsem vlastně nezamýšlel, ale zase jsem si nedovedl představit žádné jiné povolání, které by mě těšilo. Nechoval jsem odpor k obchodu nebo jiným zaměstnáním, která mi navrhoval otec, jenom mi byla lhostejná. Ale protože mí kamarádi dávali najevo takovou hrdost na povolání, která si zvolili, a možná také nějaký hlas ve mně se o to zasadil, zdálo se mi přece jen dobré a správné učinit povolání z toho, co už beztak vyplňovalo mé myšlenky a jako jediné mi dělalo opravdovou radost. Přišlo mi vhod, že jsem ve dvanácti letech začal s hrou na housle a pod vedením dobrého učitele jsem se něčemu pořádnému naučil. Jakkoli se otec bránil a strachoval, když viděl, jak jeho jediný syn vstupuje na nejistou dráhu umělce, právějeho odporem má vůle rostla a učitel, který mne měl rád, mé přání ze všech sil podporoval. Nakonec se otec podvolil a jen na zkoušku mé vytrvalosti a v naději, že změním smýšlení, mi byl uložen ještějeden rok školní docházky, který jsem si poměrně trpělivě odseděl a v jehož průběhu jsem se ve své touze jen utvrdil.

V tomto posledním roce školy jsem se také poprvé zamiloval do krásné mladé slečny našich známých. Aniž bych ji často vídal a také aniž bych po tom příliš silně toužil, jsem jako v nějakém snu vychutnával a trpně snášel sladká hnutí první lásky. A v té době, kdy jsem celý den stejně intenzivně myslel jak na svou lásku, tak na hudbu a v noci nádherným vzrušením nemohl spát, jsem poprvé vědomě zachytil melodie, které mě napadly Byly to dvě drobné písně a pokusil jsem se je zapsat. Naplňovalo mne to stydlivým, leč hlubokým potěšením, pro které jsem téměř zapomněl na své hravé milostné trápení. Mezitím jsem se doslechl, že má milovaná chodí na hodiny zpěvu, a velmi jsem dychtil po tom, jednou ji slyšet zpívat. Po měsících se mé přání splnilo, na jednom večírku v domě mých rodičů. Ta krásná dívka byla vyzvána, aby zazpívala, velmi se bránila, nakonec však přece jen musela a já vyčkával v nesmírném napětí. Doprovázel ji jeden pán na našem malém úzkém klavíru, zahrál několik taktů a ona spustila. Ach, zpívala špatně, smutně špatně, a ještě když zpívala, proměnilo se moje zděšení a muka v soucit a potom v humor, a napříštějsem byl této zamilovanosti prost.

Byl jsem trpělivý a ne právě líný, ale nikoli dobrý žák, a v posledním roce jsem se už vůbec nesnažil. Nezavinila to zahálčivost, ba ani moje zamilovanost, ale stav mladické zasněnosti a lhostejnosti, otupělost smyslů a hlavy, jen občas, náhle a prudce přerušená, když mne jako éter zahalila jedna z těch nádherných hodin předčasné tvůrčí slasti. Pak jsem se cítil obklopen průzračným, křišťálovým vzduchem, v němž snění a pouhé přežívání nebylo možné, kde se všechny smysly zostřily a bděle číhaly. V oněch hodinách toho nevzniklo mnoho, snad deset melodií a několik (...)

(......)