Hermann Hesse
překlad: Vratislav Slezák

PETR CAMENZIND
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V sedmnácti jsem se zamiloval do dcery jednoho advokáta. Byla krásná a já jsem hrdý na to, že jsem po celý svůj život býval zamilovaný vždycky jen do krásných žen. Co jsem kvůli ní i jiným vytrpěl, povím někdy jindy. Jmenovala se Rézi Girtannerová a je dodnes hodna lásky docela jiných mužů, než jsem já.

Tehdy mi ve všech údech vřela nespotřebovaná mladistvá síla. Pouštěl jsem se do bláznivých rvaček s kamarády, hrdě jsem se naparoval coby nejlepší zápasník, závodník, míčový hráč a veslař a přitom jsem vedle toho všeho byl neustále zádumčivý. Sotva to souviselo s mým zamilováním. Byla to prostě sladká zádumčivost předjaří, která mě zasahovala silněji než jiné, a měl jsem potěšení ze smutných představ, myšlenek na smrt a z pesimistických myšlenek. Našel se kamarád, který mi dal přečíst Heineho “Knihu písní” v laciném vydání. Vlastě to ani nebylo čtení - vléval jsem do těch veršů dočista celé srdce, trpěl jsem s nimi, básnil s nimi a octl se v stavu lyrické blouznivosti, který mi patrně slušel tak jako praseti náprsenka. Až do té doby jsem o celé “krásné literatuře” neměl ani tušení. A následovali Lenau, Schiller, nato Goethe a Shakespeare, a náhle se z bledého přeludu literatura stalo pro mě veliké božstvo.

Se sladkým mrazením jsem cítil, jak mi z těch knih proudí vstříc chladný vzduch života, který se nikdy na Zemi neodehrál a přesto byl pravdivý a teď v mém uchváceném srdci hodlal rozbouřit své vlny a prožít své osudy. V mém čtenářském koutku v komůrce na půdě, kam pronikaly jen údery hodin z blízké věže a suchý klapot čápů hnízdících opodál, se to hemžilo Goethovými a Shakespearovými postavami. Odhaloval jsem božskost i směšnost veškerého lidství: záhadu našeho rozpolceného, nezkrotného srdce, hluboké jádro dějin světa a mocný zázrak ducha, který zjasňuje naše krátké dny a silou poznání povyšuje naši drobnou existenci do sféry nezbytí a věčnosti. Kdykoli jsem prostrčil hlavu úzkým vikýřem, spatřil jsem, jak na střechy a do úzkých uliček svítí slunce, s údivem slyšel k sobě nahoru stoupat spleť šumivých drobných zvuků práce a každodennosti a cítil, jak mě samota a tajuplnost toho mého koutku na půdě vyplněného velkými duchy obklopují jako nějaká úžasně krásná pohádka. A ponenáhlu, čím jsem četl víc a ty pohledy dolů na střechy, uličky a všední den mě stále víc upoutávaly svou úžasností a nezvyklostí, tím častěji se ve mně váhavě a stísněně vynořoval pocit, že i já jsem možná nějaký vizionář a svět rozprostírající se přede mnou že na mě čeká, abych vyzvedl část jeho pokladů, odvál z nich závoj náhodnosti a obecnosti a to, co se odhalí, básnickou mocí vyrval zániku a zvěčnil.

Se studem jsem sám trochu začal básnit a pozvolna se pár sešitů naplnilo verši, črtami a drobnými povídkami. Vzaly za své a nejspíš za nic moc nestály, avšak vždycky mi náramně rozbušily srdce a naplňovaly mě tajnou slasti. Jen pozvolna následovala za těmi pokusy kritika a sebezkoumání a až v posledním ročníku se dostavilo nezbytné první a veliké zklamání. (...)

(......)