Hermann Hesse
překlad: Vratislav Slezák

DEMIAN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

 

Příběh mládí Emila Sinclaira

 

 

 

Vždyť jsem nechtěl nic
než pokusit se žít to,
co se samo ze mne dralo ven.
Proč jen to bylo tak těžké?

 

Abych vyložil svůj příběh, musím začít daleko vpředu. Být to možné, vlastně bych se musel navrátit ještě mnohem dál, až do těch nejranějších let svého dětství a ještě dál za ně, do dálav svého původu.

Básníci, když píší romány, počínají si tak, jako kdyby byli Bohem a dokázali nějaký lidský příběh vidět naprosto jasně a chápat a znázornit ho tak, jak by si ho vyprávěl sám Bůh, beze všech roušek, ve všem všudy podstatný.

To já nedokážu, a zrovna tak to neumějí ani básníci. Můj příběh je však pro mě důležitější než pro nějakého básníka ten jeho; neboť je to můj vlastní příběh, příběh jednoho člověka - ne nějakého vymyšleného, možného, ideálního či jinak neexistujícího, nýbrž skutečného, jedinečného, živoucího člověka. Co to je vskutku živoucí člověk, to se ovšem dneska ví méně než kdykoli předtím, a také se lidé, z nichž každý je drahocenný, jedinečný pokus přírody, odstřelují po celých houfech. Kdybychom nebyli ještě víc než jedineční lidé, kdyby nás opravdu bylo možné kulkou z pušky zcela a naprosto sprovodit ze světa, pak už by nemělo smysl vyprávět příběhy. Jenže každý člověk není jen on sám, je také jedinečným, zcela zvláštním, ve všech případech důležitým a podivuhodným bodem, v němž se kříží jevy světa, jen jedinkrát takto a už nikdy znovu. Proto je příběh každého člověka důležitý, věčný, božský, a proto každý člověk, dokud nějak žije a plní vůli přírody, je úžasný a hoden veškeré pozornosti. V každém dostal podobu duch, v každém trpí stvoření, v každém je ukřižován Spasitel.

Málokdo dnes ví, co je člověk. Mnozí to cítí, a proto snáz zemřou, jako já zemřu snáz, až tento příběh dopíšu.

Označit se za vědoucího nemohu. Byl jsem hledající a ještě jím jsem, ale už nehledám ve hvězdách a v knihách, začínám naslouchat naukám, které mi šumí v krvi. Můj příběh není příjemný, není sladký a harmonický jako ty vymyšlené příběhy, má pachuť nesmyslnosti a zmatení, šílenství a snu, jako život všech lidí, kteří se už nechtějí obelhávat.

Život každého člověka je cesta k sobě samému, pokus o cestu, náznak stezky. Žádný člověk nikdy nebyl docela a naprosto sám sebou; přesto každý usiluje se jím stát, jeden nejasně, druhý jasněji, jak kdo umí. Každý s sebou nese zbytky svého zrození, sliz a skořápku prasvěta, až do konce. Z leckoho se nikdy člověk nestane, zůstane rybou, zůstane ještěrkou, zůstane mravencem. Leckdo je nahoře člověk a vespod ryba. Ale každý je vrhem přírody směrem k člověku. Všechny naše původy jsou společné: jsou to matky, všichni přicházíme z téhož jícnu; avšak každý, jako pokus a vrh z hlubin, spěje k vlastnímu cíli. Můžeme se vzájemně chápat; ale sám sebe vyložit - to může jen každý sám.