Bohumil Hrabal

POVÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

***

   Jednou jsem v rodinné pohodě řekl matce, hele, máti; mamičko, ty se nudíš, jestli se chceš pobavit, tak já ti přinesu pět balíků korespondence, kterou mi poslali mí čtenáři, a pobavíš se, uspořádáš mi to. A maminka vyskočila, napřáhla ruku a v ní rozevřela jako vějíř dlaň zdobenou pěti prsty a křičela v hrůze. Chceš mě vidět v rakvi? Chceš, abych skočila pod vlak, chceš, abych zešílela a musela zbytek života trávit v Kosmonosích? Všechno, jenom to ne!. To bylo tenkrát a já teprve dneska vidím, že mamička měla pravdu, často mi chodí dopisy mých čtenářů, pod okny a ve sboru mi vyčítají všechno zrovna tak jako moje manželka, které mne odkázala moje matinka. Měl jsem všechny ty dopisy spálit, protože některé dodneska mi chodí vyčítat tak, že se divím, že jsem nezešílel, tak pravdivé ty dopisy nejen byly, ale i jsou, protože dík eidetické paměti si pamatuji všechno, co jsem přečetl, a musel bych si zapálit hlavu, protože dopisy čtenářů už mám ve svém mozku, zmačkané, ale přešlo čitelné v závitech mé šedé kůry, zdobené zvenčí vyhořelými šedinami vroubícími lysinu, ve které od rána do večera a od večera do rána až do mé smrti se ozývá vysoký tón jak v telegrafní štangli.

***

   Když milibary nad Atlantickým oceánem vezmou kus tlakové nížiny nad Kerskem, už napřed - ač zatím svítí slunce - to vím. Jako kdybych nesl putnu cementu na zádech a do hlavy se mi pomalu hrouží boudníkovský hřebík. Jsem o čtvrt metru menší a jako bych kráčel bystrým potokem proti jeho proudu, tak ztěžkly mi nohy. Když milibary si deštěm odlehčí, když strop mračného nebe se jako černá sufita vytáhne do provaziště nebes a zase svítí nejen slunce, ale barometrický tlak jde nahoru a ručička ukazuje dvě hodiny, odlepuji se od země a vznáším se, jako kdybych měl okřídlené střevíce jak bůh obchodu a zlodějů Hermes. Někdy v té šťastné chvíli mám dojem, že jsem tak lehký, jako by moje postava nebyla víc, než kyslíkem nafouknutý balónek ve tvaru mé figury, že moje žena může mne vzít na procházku na provázku, že kráčí se mnou polesím a já se nad cestou vznáším nad vrcholky, na náměstí v Nymburce moje žena se mnou chodí a poškubává provázkem a já se zmítám a tančím vedle Panny Marie na sousoší morového sloupu, jen trnu, kdyby mojí manželce se vyškubnul provázek, nebo ze zlomyslnosti mne pustila, vyletěl bych jako balónky, když o slavnosti stoupají vzhůru a ještě výš, tak dlouho, než je vítr odnese jinam, kde prasknou a cikcak zvolna mé cáry se snesou a zapadnou bůhví kde a kam.

***

   Bojím se událostí, ke kterým mám klíč, raději otvírám šperhákem události, o které se nelze zranit. Co jsem se nakrafal o pohledu do pokojů, kam je vstup zakázán! Bylo by hříchem odejít a nepopsat úděsnou mechaniku voskových figurín, které budí hrůzu, když přátelsky salutují. bojím se událostí, ke kterým mám klič.

***

   Miloval jsem pana Schoenbacha, syna majitele pohřebního (...)

(......)