Bohumil Hrabal

VITA NUOVA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Když jsem mívala odpolední šichtu tak jsem si vyšla dřív a nastrojená a jako vždycky s tím mým deštníčkem jsem navštívila svého muže tam ve Spálené ulici v těch jeho Sběrných surovinách a jako vždycky jen jsem vešla do průjezdu tam jako by mi přiložili na záda priznicův obklad tak tady táhlo a byla zima a tam pod ostrým světlem žárovek pracoval můj muž tak nějak býval vždycky pyšný na tu svoji práci baliče knih a čistého papíru a při zdi stály balíky které už udělal a teď se nakláněl nad bednou a rovnal tam do té vystlané bedny knihy bez desek a garáž byla plná knih a na dvoře hrozná hromada štampfu hrozného papíru a s mým mužem tady byly dvě kočky a můj muž už od rána pil plzeňské pivo jináč se nezahřál kdepak čaj… pivo ze plechového mázu a vždycky litr a měl tady ještě i kamenný džbán… a někdy jsem byla svědkem jak už tady bylo nákladní auto které si přijelo pro balíky a můj muž pomáhal závozníkovi s balíky na náklaďák a šofér sakoval ty balíky a můj muž se předváděl jakou má páru a tak se závozníkem hravě zdvihali balíky a házeli je na plechovou podlahu náklaďáku a můj muž mne vždycky poslal se džbánem a mázem k Husenským pro pivo a kelnerky když jsem sem přišla poprvně tak mi řekly cize To je doktorův džbán a já jsem řekla že jsem jeho paní… a od té doby se na mne kelnerky a výčepní usmívaly a říkaly mi Milánku… a já jsem pak odnášela ty nádoby a dávala jsem pozor když jsem přecházela ulici k paláci Diamant aby mi nepřejelo auto… a pak kolem svatého Tadeáška u chrámu Svaté Trojice a tady farní zeď byla plná děkovných destiček a byla tady v koutku socha svatého Tadeáška a před ní klekátko… a já jsem tady jednou odpoledne přistihla mého muže a Haňťu oba byli opilí a klečeli tady a modlili se a můj muž a Haňťa na klobouku a na rameni montérek měli takové červené hvězdy a modlili se a kolem nich proudili chodci a já jsem se zastavila a slyšela jsem jak dva staří páni se dívali na ty dva klečící a řekli si s uspokojením Je to dobrý bolševici už lezou ke křížku… a já jsem kráčela v novém kostýmku a s deštníčkem dál nehlásila jsem se k mému muži… až doma povídám Co jste to tam dělali za kašpařiny? A můj muž se smál a říkal že do sběru omylem jako papír tam přinesli pytel vyřazených esenbáckých hvězd a tak si ty hvězdy s Haňťou zapíchali do klobouku a na ramena a rukávy montérek a tak vyšňoření chodili na ty svoje piva a do antikvariátu prodávat vzácný knihy který se omylem vysypaly do jeho garáže… a můj muž mi ještě řekl s velkým smíchem… a tos měla holčičko vidět když Haňťa hodil plný hrsti těch hvězd do žlábku pisoáru tam na Karláku… jak jen tam vešli chcájové tak jen tam rozepnutý vešli už zase rozepnutý vyběhli a raději močili v křoví… tak se polekali těch v térovým žlábku esenbáckých hvězd… A já jsem kdykoliv jsem přišla za mužem do té jeho sběrny tak pokaždé jsem chodila pro mázy a džbány piva k Husenským… a kelnerky mi říkaly Milánku a pozdravujte doktora! a čekáme jej na oběd… Na ten oběd jsem někdy chodila s mým mužem… nikdy (...)

(......)