Bohumil Hrabal

MORYTATY A LEGENDY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Morytát
o cestovatelích kolem světa

Hory kolem Alpbachu jsou krásné jako bejci. A za noci osvětlená věž hází na nebe svůj černý fantastický stín. Krávy se pasou v měsíčních loukách a jsou veliké jako strakaté almary. Mlha jednou byla na kopci tak hustá a krásná, že jsem došel až k ní a zastrčil jsem do ní ruku až po loket. Rád chodím navečer podle selských stavení, okny je vidět od stropu světlem postřikovaný stůl, kolem stolu početné blonďaté rodiny. V zahrádkách je plno bujných afrikánů, jiřin, floxů. Verandy se červenají peřinami pelargonií. Louky se tady stříhají velikými mašinkami na vlasy. Tráva se suší na vřetenových kůlech nebo napjatých drátech. Seníky jsou opojné jako kořalka. Pořád někde chrčí, bublá a ropotá v zeleni ukrytá hrkavá voda. Vzduch lze jíst lžící. Každé stavení má svoji fantastickou pec na chleba, pec s povidlovými ústy. Mlýn v lese je děsuplná německá pohádka. Kdybych vstoupil, omdlel bych. Stará selka, cloněná slaměným kloboukem, mi vykládá o otrávených hřibech a hřibech čarovných. Pak o tom, když přichází fén, ten teplý vítr plný elektřiny, tak lidé z toho vánku šílí, někteří se oběsí, vyskakují z oken, podřežou se. Huj! Nejvyšší hektarový výnos Tyrolska dává ledovec. Jednou sedlák, když ostříhal ovce a potom svých sedm dětí, ostříhal potom i mne. Poprosil jsem jej a on mne stříhal ve světnici, kde na zdi visely fotografie tří vojáků navlas podobných tomu sedlákovi, který mne stříhal. A každá ta fotografie měla v rožku rámu černou stužku, podobnou barevné stužce vyznamenání, které měl každý ten mrtvý voják na hrudi vojenského kabátce. Mezi těmi fotografiemi byly parůžky zastřelených srnců, mezi parůžky kulatá zrcadla. Na hřbitově jsem si pak vzpomněl, že jedné posedlé jsem koupil pouta.

Kolem hřbitova jsou tyrolská stavení, kolem každého hrobu je černá, železná, dětská postýlka se zlatými anděly, na hrobě miska plná vody, aby ptáci měli kde pít, aby prsty se měly kde omočit, aby hory a tyrolská oblaka se měla kde zrcadlit, aby tváře se měly kam naklánět. Dvě selky padly na kolena u samých vrat a po hřbitovní zdi putovala černá hlava v klobouku, pak celý velebný pán vyšel před hřbitov, požehnal ženám a za ním stál ministrant, který nesl mosaznou rozsvícenou lampu do slunečního dne. V neděli pronesl tento kněz tuto větu: „Za obličejem obličeje Ježíše Krista je původ tvého obličeje, tedy původ tvého původu.“ Prezident akademie při večeři vykládal, jak někteří anatomáci si k večeři na cibulce smaží lidský mozek jako mozeček. Filozof Tretera hledá pravdu, filozofka paní Treterová hledá někdy filozofa Treteru, ale vždycky pravdu. A tak jsem se při pivě na terase Jakoberhofu a Böglerhofu dověděl, že kdo nežije v krizi, je pitomec, že když se dva milují, tak nemají těla, že televize je pohybující se tapeta, že vteřina dovede objímat věčnost, že lze vidět horu skrz mlhu, že slon může existovat v myši, že syntéza se vždycky musí jevit jako zmatek, že dogma je tradice bez diskuse. Večer mě osvěžila zpráva, že (...)

(......)