Bohumil Hrabal

MORYTATY A LEGENDY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Morytát,
který napsali čtenáři

Pane Hrabal, věřte mi, ale po přečtení Vašich knížek už nemám klidu, stále mě mučí a pronásleduje nevýslovná krása, křehkost, legrace, bolest, moudrost, sakra, svatý pane.

Ten prasák vyhledává situace, kde by mohl uplatnit svůj perverzní sexus. Od té doby, co jsem to přečetl, nemám klid, straší mi to v hlavě, co škody nadělá se tím mezi dospívající mládeži.

Měla jsem Vás za jednoho z profesorů blízké stavební školy. Jen jsem hádala, jaký předmět vyučujete. To co je na Vás milé a tedy hezké, rozrazilově modré, zvídavé, lety nevybledlé oči. Víte, rozrazil je takový malý kvítek, těsnící se mezi kameny, a má v modři květu takové bílé žilky.

Vždyť ty chlape hnusný, ty dědku senilní s pubertálními sklony, ty oplzlý sviňáku, ty patříš do kriminálu, mravnostní policie by si s tebou měla popovídat, patříš za mříže vězení nebo cvokárny.

Mám tady před sebou Váš interview, všechny Vaše knihy, novinový snímek s velikánskou křižovatkou vrásek na čele, po kterých by měly jezdit všechny ostře sledované vlaky až do říše strýčků Pepinů, do říše totálního chápání.

Vypadáte jako fotr, který se z nudy dloube v nose, a já cítím zlost nad takovou reprezentací brněnských rodáků. Proto jsem Vám napsala z očí do oči, pěkně na rovinu, že Vám není hamba, pivařu jeden nenachlastaný.

To se duše skutečné napila průzračné nezkalené vody. Jásal jsem při čtení. Již dávno mi nebylo u srdce tak dobře. Viďte, člověk je přeci v jádru dobrý a takové dílko jako Pábitelé právě rozezvučí ty nejlepší struny, z nichž je utkán nejideálnější hudební nástroj – lidská duše.

A co ten hnusný symbolický obrázek v Pábitelích? Ty vole, co je to pábitel? Copak si myslíš, že nikdo neuhádne, že ta kytara s krčkem je vlastně mužský úd, vycházející z klína ženy? Přál bych ti dostat se na besedu slušných mladých lidí, hlavně děvčat, roztrhaly by tě vzteky, jak píšeš o tom nejsvětějším, co každá dívka má!

Pane Hrabale, píšu prvně v životě autorovi. Myslela jsem si včera po přečtení knížky „Táto, tobě přeskočilo“, že napíšu Saroyanovi, ale kdopak by ho hledal po světě. Vy jste blíž…

Víte, jak se člověk stane spisovatelem? Jestli to nevíte, poradí Vám pan Hrabal: „Jel jsem do Jugoslávie k moři, och, tam byla vichřice, to šílenství přírody, který když se mužskýmu vrazí do poklopce, tak začne bejt spisovatel.“ Podle návodu tohoto není těžké se stát spisovatelem.

A potom, co se týče Vaší kompoziční metody, nemohl jsem se vynadívat, s jakou bezstarostností si počínáte na tenkém ledě. Bravo, proč ne, a ještě jednou bravo! Nu a z výrazu Vaší fyziognomie bylo mi hned zjevné, že beze zbytku koresponduje s Vaši kompoziční metodou.

Na tvoji hlavu padá, že mládež od 13–15 let se kurví v bytech svých zaměstnaných rodičů. Jak si toto zodpovíš?

U nás ve škole se často ať při češtině nebo o přestávkách debatuje o Vašich knížkách. Kolikrát slyšíme výraz, slovo, které připomene nějakou příhodu z Vašich knížek, stačí říci „Hrabal“ a už se všichni tlučeme (...)

(......)