Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Na kraji pohrom, v srdci dálek se česká země ocitá, odlivem požárů a válek zapomenutá ulita, v níž hukot úzkosti je stlačen. V deštích tu úzkost pije z mračen, z modrého nebe stáčí jas a míchá zlaté víno s temným. Děvčátko pod chodidlem jemným stejně ji cítí v ten zlý čas, jako ji voják hledě stranou cítí pod botou okovanou. Ach, Čechy krásné, Čechy mé! Obraze rámu prastarého, kolikrát vytrhli tě z něho, že odprýskaly barvy tvé až po tmu hrobů. A v den slavný znovu pro zraky žárlivé napjal tě rámař starodávný. Ach, Čechy krásné, Čechy mé! A v opuštěných domovech zimou se na zdích sráží dech, dech dávno mrtvých i těch živých, je vichr z krajin loupeživých tak vyvracet zná v kořenech, že ve světnicích rodných praská podlaha, po níž přešla láska, podlaha, kterou drhne vztek. Co rakví a co kolébek zvážila spravedlivou měrou! Kolébka – rakev. Ale kterou nalezne lehčí tento věk? Ach, Čechy krásné, Čechy mé! Opánku tvrdě uchozený, v úvozu nebes pohozený, ty nejsi ztracen poprvé. Kolikrát vlast, když tma ji štvala, řeménky řek si rozvázala a bosa šlápla do krve! Ach, Čechy krásné, Čechy mé! V dálce se sype ruský sníh a světlem rozestírá lásku na spící tváře dětí svých jak na jablíčka v seně vlásků, a zatím už se chystá běs vyvrátit vsi a města všecka, zabíjet ženy, rdousit děcka, žrát ruské pluhy jako rez, zabíjet děcka, rdousit ženy, a v jeho rukou česká zem jak buben černě potažený duní pod zpupným obrazem. Ach, Čechy krásné, Čechy mé! Ty malbo rámu prastarého, kolikrát vytrhli tě z něho, že odprýskaly barvy tvé až po tmu hrobů. A v den slavný znovu pro zraky žárlivé napjal tě rámař starodávný. Ach, Čechy krásné, Čechy mé! Na kraji pohrom, v srdci dálek se česká země ocitá, odlivem požárů a válek zapomenutá ulita, v níž hukot úzkosti je stlačen. V deštích tu úzkost pije z mračen, z modrého nebe stáčí jas a míchá zlaté víno s temným. A dítě pod chodidlem jemným sladce ji cítí v ten zlý čas, když před ním stele kvítí. Muž však ji horce, vztekle cítí. Ach, Čechy krásné, Čechy mé! Obraze rámu prastarého, kolikrát vytrhli tě z něho, že odprýskaly barvy tvé až po tmu hrobů. A v den slavný znovu pro zraky žárlivé napjal tě rámař starodávný. Ach, Čechy krásné, Čechy mé! A v opuštěných domovech hrůzou se na zdích sráží dech, dech zabitých, dech vyvražděných, a do zahrádek lehá pláč kolébek čerstvě vyloupených – zač je to všechno, Bože, zač? – a ve světnicích rodných praská podlaha, po níž přešla láska, podlaha, kterou drhne vztek. Co rakví a co kolébek zvážila spravedlivou měrou! Kolébka – rakev. Ale kterou nalezne lehčí tento věk? Ach, Čechy krásné, Čechy mé! Opánku tvrdě uchozený, v úvozu nebes pohozený, ty nejsi ztracen poprvé. Kolikrát vlast, když tma ji štvala, řeménky řek si rozvázala a bosa šlápla do krve! Ach, Čechy krásné, Čechy mé!
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky