Victor Hugo
překlad: Jaroslav Vrchlický

BÁSNĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Na břehu moře.

Ten pohled krásný jest! – Kraj rozsáhlý,
jenž stále konči, stále začíná;
ty luhy, vody, les i osení,
chýž, odkud veselý smích uslyšíš,
i moře v sklonu k rovině, kde jsme,
i záliv, jejž bůh stvořil s člověkem,
jenž nese stopy ruky obojí;
skal hromady a věží skupiny,
ty pláně, hvozdy, hory zbrázděné,
i sluje, které vpijí příboj vod;
i zahalené v mlze hlavy hor,
jež krásný údol nesou v záhybech
jak v zástěrce své děcko květiny;
před námi město v páře ukryto
s tisícem domů hlučných, stlačených,
ruch kroků bez počtů a listí šum,
a hlasy, písně znící chvílemi,
i vlny, jež se rozbíjejí v břeh,
kde mořské trávy vlasy zelené
se stíny hor se v chvění zrcadlí;
pták v přeletu, pták v zpěvu na sněti;
zde tento pluh a tam hrot korábu,
jenž v stejné chvíli táhnou brázdy své;
ty stromy, stěžeje, v nichž vichr hrá,
a nad vrcholy v dálce v pozadí
ten obzor plný tvarů podivných;
co v jasnu zříme tam neb mlhavě,
co pluje v světle, bloudí ve stínu,
v útěku, sklonu, davech, samotě,
drn, vlny, skály; – pohleď, to jest země!

A nad tvou hlavou mraků nádhera,
kde strhán visí purpur zářící;
azur, jenž večer v stín se promění,
prostor, jejž plní věčné souzvuky,
čarovné slunce plné paprsků,
tak mocné, že vše mění před zrakem,
že mračna vzplanou leskem kovovým
a vzduch jest plný lesklých zřícenin,
jež nad sebou jsou v záři skupeny
z železa, mědě, jedna nad druhou;
brnění, přilby, zbroje rozpjaté,
čabraky zlaté mraků na hřbetě;
éther, ten plynný, modrý oceán
bez hloubky, břehů, konce, počátku,
jímž každý záchvěv vzduchu pohýbá,
kde vše, co prchá, dýchá, vznáší se, 
v své vlně, v proudu svém i s jinými,
a zároveň, kde v směsi bez konce
chladné i teplé větry, jitro, noc,
bouř jeseně, žár psího souhvězdí,
i vůně květů, vůně kadidla,
zářící hvězdy v plášti večera,
ve stínech mlhy bloudící komety
jak ve závojích zlaté třepení;
ve bubnů třesku jásot vojínů,
i chvění hnízda v lásky záchvatech;
ty větry, mlhy, páry, ohlasy,
a tisíc jiných, co jest bez jména,
ty světla proudy, huky dálných vod,
co ve dne vidíš, v noci ucítíš;
ba azur, éther, prostor, propasti,
oceán proudný, kraje nádherné,
jež (...)

(......)