Victor Hugo
překlad: Jaroslav Vrchlický

BÁSNĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Sváteční zpěv Nerona.

(Alfredu de Vigny.)

Nescilo quid molle atque facetum.

Horac.

Nás  nuda utrápí! – kdo mudrc, jí se zbaví!
Nuž tedy ku plesu, jejž k obdivu všem slaví
dnes Nero, caesar váš, a konsul po třetí;
on harmonie bůh, on vladař šíré země
chce jonskou píseň jemně
ku lyře osmi strun vám k hodům zapěti!

Na plesný rozkaz můj sem všichni v. tuto chvíli!
Ó takých rozkoší vám nikdy nestrojili
Pallas propuštěnec, ni Hellen Agenor;
ni hod, když orgie své vlny rozpoutaly,
kde přísný Seneka, jenž Diogena chválí,
se mísil s pohárem v bachantek chor!

Ni kdy po Tibeře Aglaë plula s námi
nahá v své galeji – když chvěl se nad vodami
stan její asijský brilianty posetý;
ni prefekt batavský, hlas lyry jej provázel,
když otroky lvům házel,
jenž tiše skrývaly své drápy pod květy!

Řím celý zapálím před vaším zrakem. – Vzhůru!
S té věže zírat chci skrz kouře mrak a chmůru,
jak plamen divokou se valí bystřící;
nač plané zápasy? nač lvů a lidí vraždy!
Dnes cirkus veliký jest Říma vršek každý,
kde s Římem válčí oheň jiskřící.

Jest slušno, světa pán, když nuda jeho čelo
zastíní zoufalstvím, jež dlouho v něm už vřelo,
by bleskem jako bůh směl házet po chuti!
Hod začíná! – Pojďte! – Noc klesá k zemi šedá
a požár –, hydra, zvedá
své žhavé jazyky i stín svých perutí!

Sem pohleďte, jen sem! – Ó kterak rozvinuje
svě tělo obrovské, kouř z něho, plamen duje,
hle, zdá se, líbá zeď, která se kloní v pád!
Ha, v jejím objetí jak paláce se chvějí!
Zeť nelze polibky tak vraždit jak rty její!
Ó jak bych teprv líbal rád!

Ó slyšte temný hluk! – ty vizte páry tmavé!
ty lidi bloudící jak černé stíny! – v žhavé
to moře kráčí smrt a v ticho halí se…
Tu brána kovová a tam sloup zlatohlavý
se v bronzu proudy taví
a řekou plamennou k Tibeře valí se!

Tu mramor s jaspisem, porfyr – vše pokáceno,
i sochy bohů v prach! – co platno božské jméno!
V triumfu letí žár, kam chci se otáčí;
jak roste v běhu svém a deště jisker střásá
a vítr (...)

(......)