Victor Hugo
překlad: Alena Hartmanová

VELIKÝ JARGAL
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIV

Strýc se pro otrokův útěk rozezlil na nejvyšší míru. Poručil, aby se po uprchlíkovi pátralo, a požádal guvernéra o dovolení, aby směl s dopadeným naložit podle vlastního uznání.

Přišel 22. srpen. V aculském kostele se konal se vší okázalostí můj sňatek s Marií. Jak šťastný byl ten den, jímž počínají všechna má neštěstí! Byl jsem opojen radostí nepochopitelnou každému, kdo ji nepoznal. Úplně jsem pustil z hlavy Pierrota a jeho zlověstné varování. Konečně nastal netrpělivě očekávaný večer. Má mladičká choť se uchýlila do svatební komnaty. Ale já ji tam nemohl následovat tak rychle, jak bych byl chtěl. Volala mě nepohodlná, leč neodkladná povinnost. Jako kapitán milice jsem musel i tento večer obejít všechna stanoviště aculských hlídek. Zřízení strážné služby bylo nezbytně nutné vzhledem k nepokojům, které v kolonii ustavičně propukaly: v červnu a v červenci, ba i počátkem srpna došlo k ojedinělým, rychle rozdrceným vzpourám otroků na usedlostech Thibaud a Lagoscette, větší obavy však budila nespokojenost svobodných mulatů, kterou ještě rozdmýchala nedávná poprava rebela Ogého. Strýc mi první připomněl moji povinnost. Musil jsem poslechnout. Oblékl jsem uniformu a odešel jsem. Na prvních stanovištích jsem se nesetkal s ničím mimořádným. Ale k půlnoci, když jsem zasněně procházel kolem dělových baterií nad zátokou, spatřil jsem na obzoru rudou zář, která rostla a šířila se směrem k Limonade a Saint-Louis du Morin. Vojáci a já jsme ji nejprve přičítali nějakému náhodnému požáru, ale po chvíli šlehaly plameny tak jasně, dým hnaný větrem houstl a mohutněl tak nápadně, že jsem se chvatně rozběhl zpátky do pevnosti, abych vyhlásil poplach a poslal postiženým pomoc. Když jsem míjel chýše našich černochů, překvapil mě neobyčejný ruch, který v nich panoval. (...)

(......)