Victor Hugo
překlad: Alena Hartmanová

VELIKÝ JARGAL
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XLIII

Jeho tvář, rozsvícená radostí nad opět nalezeným přátelstvím, pohasla. V jeho rysech se zračil podivný a energický smutek.

„Věz,“ řekl mi chladně, „můj otec býval králem v zemi Kakongo. Před prahem svého domu držel soud a po každém rozsudku, který vynesl, vypil podle zvyku plnou číši palmového vína. Tak jsme žili, šťastní a mocní. Objevili se Evropané. Od nich jsem získal ony marné vědomosti, které tě tak překvapily. Jejich vůdce byl španělský kapitán. Slíbil mému otci země rozlehlejší než ty, nad nimiž dosud panoval, a bílé ženy. Otec šel za ním, s celou rodinou… Bratře, prodali nás.“

Hruď černochova se dmula, oči mu jiskřily, bezděky přelomil mladý morušovník, který rostl poblíž něho. Když začal opět mluvit, jako by se už neobracel ke mně.

„Pán země Kakongo dostal pána a jeho syn se skláněl jako otrok nad brázdami Santo Dominga. Odtrhli mladého lva od starého otce, aby ho snadněji zkrotili. Mladou choť vzali manželovi, aby líhala s jinými a přinesla panstvu větší užitek. Děti hledaly matku, která je živila, otce, který je koupával v bystřinách. Našly pouze nelidské tyrany a pelech pro psy.“

Zmlkl. Rty se mu pohybovaly, ale nevyšlo z nich hlásku, jeho pohled byl strnulý a nevidoucí. Konečně mi prudce stiskl paži.

„Rozumíš, bratře? Prodávali mě různým pánům jako kus dobytka. Vzpomínáš na popravu Ogéovu? Ten den jsem opět spatřil otce. A víš kde? Vpleteného do kola!“

Zachvěl jsem se. Dodal:

„Běloši zneuctili mou ženu. Slyš, bratře: je mrtva a žádala mě, abych ji pomstil. Mám se přiznat?“ pokračoval se zaváháním a sklopil zrak. „Provinil jsem se proti ní, zamiloval jsem si ženu jinou… Ale nechme toho.

Moji lidé na mne naléhali, abych je osvobodil a pomstil se. Rask mi nosil jejich poselství. Nemohl jsem vyhovět jejich prosbám, byl jsem vězněm tvého strýce. Ten den, kdy jsi pro mne získal milost, odešel jsem, abych vyrval své děti z rukou bezcitného pána. Když jsem dorazil… Bratře, poslední z vnuků kakonžského krále právě vydechl naposledy pod knutou bělocha. Ostatní stihl týž osud již dříve.“

Přerušil se a zeptal se mě chladně: „Bratře, co bys byl na mém místě udělal ty?“

Ten (...)

(......)