Victor Hugo
překlad: Alena Hartmanová

VELIKÝ JARGAL
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XLVII

Po první skleslosti zmocnila se mě jakási zuřivost. Dlouhými kroky jsem zamířil dolů do údolí. Toužil jsem zkrátit svoji trýzeň. Ohlásil jsem se předním hlídkám. Černoši vypadali překvapeně: odmítali mě pustit do tábora. Byl to divný žert. Skoro jsem je musel prosit, než mě konečně dva z nich uchopili a dovedli k Biasuovi. Vešel jsem do vůdcovy sluje. Generalissimus zrovna zkoušel pružiny jakýchsi mučících nástrojů. Při hluku, který způsobily stráže, když mě uvedly dovnitř, otočil hlavu. Nezdálo se, že by se divil mému příchodu.

„Podívej se!“ řekl a ukázal mi na příšerné rekvizity své spravedlnosti.

Nevyvedlo mě to z míry. Znal jsem krutost mstitele lidskosti a byl jsem rozhodnut všechno vydržet a nezblednout.

„Víš ty,“ uchechtával se, „víš ty, že Léogri měl proti tobě štěstí! Toho jen čistě pověsili.“

Díval jsem se na něho bez odpovědi se studeným pohrdáním.

„Zavolejte pana kaplana,“ řekl pak jednomu ze svých pobočníků. Chvíli jsme oba stáli a mlčky pohlíželi jeden druhému do tváře. Já ho pozoroval, on mě špehoval.

Vtom vešel Rigaud. Vypadal rozčileně. Řekl něco potichu vrchnímu veliteli. „Okamžitě svolejte všechny velitele mého vojska!“ odpověděl Biasu. Za čtvrt hodiny shromáždili se všichni velitelé ve svých pestrých a roztodivných hábitech před jeskyní.

„Slyšte mě, amigos! Bílí se nás chystají přepadnout zítra před východem slunce. Naše postavení je špatné. Musíme je vyklidit. Po slunce západu se dáme na pochod směrem ke španělským hranicím. Macayo, ty se svými zběhlými černochy půjdeš jako první. Vy, Padrejeane, zatlučete houfnice, které jsme ukořistili dělostřelcům v Pralotu. Nemůžeme je vléci s sebou do kopců. Rekové z Croix-des-Bouquets se vydají na pochod hned po Macayovi. V dalším sledu půjde Toussaint s černochy z Léoganu a Trou. Griotové a jejich družky propadnou hrdlem, ztropí-li na pochodu sebemenší povyk. Podplukovník Cloud rozdělí pušky, které jsme získali podloudně od Angličanů, a povede takzvané svobodné mulaty po stezkách Visty. Všechny zbývající zajatce pobijte. Připravte si sekané olovo, otrávené šípy. Do pramene s pitnou vodou vhodíme tři pytle otrušíku. Nepřítel bude myslet, že je to cukr, a klidně bude pít. Za Cloudem a Toussaintem půjdou houfy z Limbé, Dondonu a Aculu. Všechny příchody k savaně zataraste balvany, ostřelujte všechny cesty, zapalte lesy. – Vy, Rigaude, zůstanete s námi. – Candi, vy shromáždíte kolem mne moji gardu. Zadní voj budou tvořit černoši z Červeného vrchu, kteří vyklidí savanu až za svítání.“

Naklonil se k Rigaudovi a tiše poznamenal: „To jsou jargalovci. Kéž by tu tak všichni do jednoho padli! Muerta la tropa, muerto el jefe. Konec houfu, konec (...)

(......)