Victor Hugo
překlad: Alena Hartmanová

VELIKÝ JARGAL
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Doslov

Victor Hugo /1802-1885/, jeden z největších francouzských básníků, dramatiků a romanopisců, začal literárně tvořit takřka už v dětství; psal verše a pokusil se i o divadelní hru, ale za své skutečně první dílo považoval přece jen teprve svou prozaickou prvotinu Veliký Jargal /Big Jargal/, jak se o tom v předmluvě sám zmiňuje. Naznačuje tam i okolnosti jejího vzniku: v šestnácti letech, za čtrnáct dní a na základě sázky. Aby se však tyto příliš stručné údaje staly věrohodnými, potřebují bližšího vysvětlení; nacházíme je ve vyprávění pozdější Hugovy manželky, která se zase z největší části opírala přímo o jeho vzpomínky.

Za svých středoškolských studií v Paříži chodil Hugo se svými staršími bratry Abelem a Eugenem a několika dalšími přáteli téměř pravidelně do jisté restaurace, kde také se zápalem debatovali o svých literárních zálibách a plánech. O prázdninách roku 1818 jednoho z nich napadlo, aby společně sepsali a vydali román, který by sestával z řady různých příběhů zapojených do jednotného rámce. Každý z nich by napsal jeden příběh a celek by vydali bez jména autora.

Všichni byli touto myšlenkou nadšeni a Abel Hugo navrhl, aby si stanovili lhůtu k odevzdání rukopisu. „Čtrnáct dní,“ prohlásil Victor. Jeho návrh byl považován za žert, ale Victor stál na svém, a dokonce se s jedním z nich vsadil, že nedodrží-li tuto lhůtu, zaplatí večeři pro všechny a naopak. A na společné schůzce za čtrnáct dní Victor už skutečně četl hotového Velikého Jargala. Sklidil zasloužený úspěch a jednomyslně bylo rozhodnuto, že večeři zaplatí nejen ten, který se vsadil a prohrál, ale postupně každý z nich. Protože však měli jako studenti příliš hluboko do kapsy, stal se nakonec prvním a jediným hostitelem starší z obou Hugových bratrů, tehdy dvacetiletý Abel. A poněvadž kromě peněz chybělo většině z nich i skutečné literární nadání nebo alespoň čas, zůstal Veliký Jargal jedinou částí onoho plánovaného „kolektivního románu“. Victor jej však nenechal zapadnout a v roce 1820 jej – bez jména – otiskl v literárním dvouměsíčníku „Le Conservateur Littéraire“, který tehdy vydával spolu s Abelem. Podtitul „Úryvek z nevydaného díla, nazvaného Vyprávění pod stanem“ je poslední připomínkou onoho studentského plánu, i když je ovšem také možné, že Hugo měl tenkrát v úmyslu napsat toto povídkové dílo sám.

Po pravdě řečeno, Hugo silně nadsazuje, jestliže mluví o tomto prvotním Velikém Jargalovi jako o „románu… s nesmírným námětem“. Byla to tehdy pouze poměrně krátká črta, jíž tvořily složité události na Santo Domingu roku 1791 jen celkové pozadí. Teprve po dalších pěti letech ji Hugo důkladně přepracoval a hlavně rozšířil na rozsah opravdového románu, a hned také znovu vydal, tentokrát už knižně, roku 1826, tři roky po svém prvním vydaném románu Han z Islandu.

Mezi oběma verzemi, z nichž druhá a už konečná je zde uváděna jen s drobnými úpravami, je velmi značný rozdíl. První text je pouze stručným vojáckým příběhem bez umělecké a ideové závažnosti, a (...)

(......)