Victor Hugo

Hugo začal psát již v dětství. S bratrem Abelem založil založil časopis Le Conservateur littéraire (1819). Zde publikoval své články. Od roku 1920 uveřejňoval i své básně tradiční formy monarchisticky inspirované. Roku 1822 debutoval sbírkou Odes poésies diverses (Ódy a rozličné básně). V tomto roce dostal také od Ludvíka XVIII. penzi a oženil se s Adélou Foucherovou. V té době se rozhodl žít pro literaturu.

Roku 1824 navázal spolupráci s časopisem La Muse francaise. Karel X. jej vyznamenal stužkou Čestné legie.

Rok 1827 byl předělem v Hugově životě. Uveřejnil 1. ódu na Napoleona a drama Cromwell, kterým se přihlásil k romantismu. Po revoluci 1830-43 přichází Hugovo literárně nejplodnější období. Dokázal v něm mimo jiné, že byl předním představitelem romantismu. Zároveň se od roku 1831 věnoval i dramatu. Po neúspěchu dramatu Les Burgraves (Kasteláni 1843) přestal však divadelní hry psát a začal se věnovat románu.

V roce 1841 se stal členem Francouzské akademie a v letech 1843-48 jeho literární aktivita ochabla. Hugo se angažoval více politicky. Odměnou mu byla hodnost paira Francie. Po revoluci 1848-51 se stal republikánem a poslancem ústavodárného shromáždění. Stále výrazněji se obracel k republikánské levici.

Po převratu dne 2.12.1851 jako jeden z nejnekompromisnějších odpůrců Napoleona III. odešel do exilu do Belgie, později na anglické ostrovy Jersey a Guernesey. Zde začal v letech 1855-70 opět psát. Po pádu Napoleona III. se po 18letém exilu vrátil do Francie. Jako poslanec a senátor od roku 1876 trval až do své smrti na hodnotách liberálního humanismu.

Victor Hugo Zemřel roku 1885 v Paříži jako velký a uznávaný francouzský národní básník. V den jeho pohřbu byl vyhlášen státní smutek. Je pochován v pařížském Panthéonu.

Hugo se zasloužil o obnovu francouzské poezie a stal se zakladatelem romantismu.