<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Alois Jirásek

STARÉ POVĚSTI ČESKÉ
kompletní kniha, e-book

 

 

Elektronické knihy za hubičku!

Kromě samostatných e-knih můžete získat balíčky kompletních knih do svých čteček a jiných zařízení až o 65% levněji.

Vše k dispozici ve formátech ePub  i PDF .


Stáhnout tuto knihu v PDF a ePub
<   71    

 

Vysvětlivky

*Autorovy vysvětlivky, které sem byly převedeny z textu, jsou značeny hvězdičkou.

 

[4] František Bartoš
(1837-1906), moravský jazykovědec, sběratel lidových písní a národopisec;
[8] raroh
pták podobný sokolu a stejně chovaný k loveckým účelům;
[9] chorvátská země
země Charvátů, různých kmenů slovanských;
[9] spolu se o to snesli
spolu se o tom usnesli, ujednali, rozhodli se;
[9] obrazy dědů
sošky domácích bůžků;
[9] starostové rodů
nejstarší členové, stařešinové;
[10] čeleď
lid; příslušníci rodu;
[10] podobalo se jim
líbilo se jim, zamlouvalo se jim;
[11] od národu do národu
od pokolení do pokolení;
[11] mýta klučili
na mýtinách dobývali pařezy i kořeny;
[11] občina
obecný majetek;
[11] brť
dutý strom užitý jako úl lesních včel;
[11] sveřepice
klisna, kobyla;
[11] čechel
zde staročeská košile;
[11] rubáš
zde někdejší oděv, dlouhý lněný šat volně splývající;
[11] háce
kalhoty;
[11] krzno
kožešinou lemovaný plášť;
[12] ze zásady
ze zálohy;
[12] Veles
bůh stáda, ochránce dobytka, milovník hudby;
[12] povalový strop
z oloupaných a přitesaných klád;
[12] mlat
někdejší zbraň v podobě kladiva;
[14] zrnek
bájeslovná bytost v podobě černého kuřete, draka nebo hada;
[14] lech
staročeský náčelník rodu, kmene;
[14] *hať
stezka zřízená z otepí klestí a kulatých dřev;
[15] odpuštění brát
loučit se;
[15] *tryzna
pohřební hody (slavnost na počest zemřelého);
[18] *na hrob nasypali náhrobek, vysokou okrouhlou mohylu
Hrob praotce Čecha byl prý u Ctiněvsi nedaleko Řípu. V 18. století někteří milovníci starých památek hledali ten hrob v ctiněvském kostele. Než nenašli ani stopy. Jiní pak kopali na vrchu Želivu nedaleko Ctiněvsi (na vých.), domnívajíce se dle jména (želeti), že tu byl praotec Čech pochován. Ale také toto kopání bylo marné;
[20] poctivost činit (někomu)
projevovat úctu, prokazovat poctu;
[20] po tři dny pořád zběhlé
po tři dny za sebou následující;
[22] třímecítma
třiadvacet;
[23] potržka
hádka, rozepře;
[24] kročitý kůň
dělající veliké kroky, rychlý;
[26] žír
pastva;
[28] pukla
kovová ozdoba vypouklého tvaru;
[31] přehovět
prominout;
[31] rozchodník
rostlina peprné chuti, rostoucí na kamenitých místech;
[31] šoumat
šumět;
[32] *poctivé stolice
čestné;
[33] popelice
kožešina z popelice, popelky, šedé veverky žijící v severních krajinách;
[34] oulehle
úlehle, pole dlouho ležící ladem, úhor; 34 kostnatý - chlupatý, huňatý;
[34] prsosiny
náprsní řemení;
[35] osten
bodec k pobízení dobytka;
[36] otká
hůl s bodcem, používaná k odstraňování hlíny z pluhu;
[36] *šel... rozžehnat se se svým rodem, nyní tak poctěným a povzneseným
Potomci rodu Stadiců žili v Stadicích až do času krále Václava I., jenž prý styděl se za svůj selský původ, tak Dalimil vypravuje, dal "rod svůj ze Stadic vyhnat a ves tu Němcům dáti". Ještě po dnešní den zachovala se ve vsi, kdysi zplna německé, česká jména; role nad polem Přemyslovým slula "popluží" a vodě vesnicí tekoucí "potok" říkali. V Stadicích byl od nepaměti svobodný dvůr, majetek královský. Jan Lucemburský jej zastavil, Karel IV. pak zachoval z něho sobě a budoucím králům českým takzvané Přemyslovo pole a nařídil, aby majetníci Stadic odváděli každého roku i o korunovaci ke dvoru královskému do Prahy ořechy z ořeší Přemyslova. Pole Přemyslovo neboli Královské prostírá se na jihozápad od Stadic při cestě trmickohliňanské. Ještě počátkem osmnáctého století leželo ladem. Domnívalť se lid, že osení na něm by nebylo požehnáno. Nyní tu stojí pomník, r. 1841 hrabětem Ervínem Nosticem zbudovaný. Na pomníku čte se nápis: Zde od pluhu Přemysl k wéwodstwj powolán/ Wzdělaný MDCCCXLI. (K němu r. 1945, po počeštění vsi Stadic, vtesán byl i nápis: Vláda vrátila se do rukou tvých, ó lide český/1945). Pomník ten se vypíná na místě, kde někdy se zelenalo Přemyslovo ořeší. Bývalo dřevěným plotem ohrazeno. Na tom ořeší rostly velké ořechy, z nichž prý žádný nebyl ani prázdný, ani červivý. Asi před sto dvaceti roky keř ten uschl, ale odnože z něho dařily se na zahrádce jednoho mlýna při řece Bělině. Povodeň však strhla r. 1845 tu zahrádku a zničila také lískový keř. Východně od Stadic ukazuje se skála, v níž prý Přemyslovi voli zmizeli. Za řekou pak asi tři sta kroků severně ode vsi je pod vysokými lipami takzvaná Přemyslova neboli Královská studánka;
[37] *Na to jsem je dal vám a dám navěky uschovat
Kosmas kronikář svědčí, že lýčené střevíce Přemyslovy "chovají se na Vyšehradě v komoře knížecí až podnes a na věčné časy". Když bývala knížata na Vyšehradě nastolována, ukazovány jim a lidu Přemyslovy střevíce z lýčí. Tak se také dalo i pak o korunovacích králů, až po korunovaci Václava I. opominut ten obyčej z jeho vůle.
[38] okutý
silně pobitý kovem;
[38] bité pásy
kované, tepané;
[38] kroužková brně
brnění z kroužků;
[38] okřín
širší mělká nádoba podobná mělké míse, obyčejně dřevěná;
[39] *Vlčí Brána
návrší za sv. Apolinářem. (Vysvětlivka k Jiráskově poznámce: Sv. Apolinář - kostel v Apolinářské ulici na Novém Městě);
[39] *širá výšina na pravém břehu
pozemek nynějšího Nového Města;
[39] třicet honů
zhruba 3 km skutečná vzdušná vzdálenost Vyšehradu a Hradčan; hon = stará délková míra (125 kroků);
[40] *host
cizí kupec;
[42] *hora tříhřbetná
tři vrchy severně nad Kutnou Horou. Staří horníci je nazývali Kuklík, Kaňka, Sukov; ty obsahovaly couky Kuklický, Kaňkovský a Trukaňský. "Třikrát sejde jí kov a třikrát vzejde zas", tj. třikrát dolování poklesne, třikráte se povznese. Poprvé kleslo, když Přemysl II., chystaje vojsko proti Rudolfu Habsburskému, dal z Hor Kuten z dolů odvést všechny tam potřebné koně (na 500). Za syna jeho Václava II. dolování se znamenitě povzneslo. Na horách těžil král nesmírné bohatství stříbra. Podruhé klesly hory kutnohorské za válek husitských. Po nich se zase povznesly za králů Jiříka a Vladislava II., ale hynuly pak zvláště v druhé polovici 16. a počátkem 17. století, až třicetiletá válka přivedla jek pádu. Ten byl třetí pád prorokovaný, ale aby se doly kutnohorské potřetí povznesly, dosud se nestalo. (Vysvětlivka k Jiráskově poznámce: couk - rudná žíla);
[46] odešla do návi
na onen svět (nav nebo nava - záhrobí);
[53] *Tak zhynula Ctiradova čeleď
soudruzi Ctiradovi byli prý pochováni na skalnatém vrchu, na němž nyní stojí prostřed hřbitůvku kostelík sv. Matěje;
[53] *opodál Děvína trčí na trámu kolo
místo, kde Ctirad prý byl popraven na menší vršině proti Vyšehradu, slově nyní Bílá skála, dříve říkali tam U Ctirada a staří lidé snad tak podnes říkají;
[57] toužili, že v dolech je zhouba polí
stěžovali si;
[61] *rovinou uháněl dlouhými skoky Šemík s Horymírem
Beckovský vypravuje dle staré pověsti, že na Zlíchovském vrchu "po levé straně, jdouc od Prahy do Zbraslavi, spatřovaly se téhož koně (Šemíka) šlépěje v tom místě, kde nyní stojí okrouhlý kostelíček sv. Filipa a Jakuba". Okrouhlý ten kostelíček zanikl, nynější je z osmnáctého století. V Neumětelích chovají Šemíkův hrob u velké vážnosti. Nikdo se ho nesmí nešetrně dotknout, neboť, taká jest stará pověra, stihlo by celou obec velké neštěstí, kdyby hrob ten byl porušen. Když v letech šedesátých minulého věku jeden pražský archeolog chtěl Šemíkův hrob prozkoumat, sběhlo se všechno obyvatelstvo a násilně archeologa odehnalo. Na náhrobku Šemíkově je nápis: "Zde v Neumětelích se věřilo a věří, že tu Šemík, věrný kůň rytíře Horymíra, zakopán leží." V kameni, nad nímž se pomníček zvedá, vidí mnozí podobu koňské hlavy. Pod neumětelským kostelem, a to pod prahem, je prý zakopán Horymírův poklad. (Vysvětlivka k Jiráskově poznámce: Beckovský - Jan František B., 1658 - 1725, vydal r. 1700 kroniku Poselkyně starých příběhů českých.);
[63] *hosté
kupci;
[64] poživit
zachovat naživu;
[64] žernov
mlýnský kámen;
[64] *Vlastislav hrad
stával na Litoměřicku, v okrese lovosickém. Vrchy Medvězí a Přípeť, uvedené u Kosmy, slují u Dalimila Přípek a Lovos. Hora Lovos, nyní Ovčín u Vchynic. Starověký hrad výše psaný, z něhož se valy zachovaly, stával nablízku vesnice Vlastislavi na návrší nad potokem. Novější dobou učiněny tam některé nálezy. Tak vykopána tam pravěká kovadlina aj.;
[65] *po všech pěti župách lučanské země
Země Lučanů dělila se dle zprávy Kosmovy na patero žup. Nejúrodnější a nejpřednější byla v nynější rovině žatecké a slula Luka. Od ní mělo všecko plémě své jméno. Druhá župa se rozkládala při Březnici čili Brocnici, nynější bystřině u Blšan, třetí v Chomutovsku, v podkraji říčky Úzké, vlévající se u Postoloprt do Oharky. Čtvrtá župa obsahovala část kraje loketského, pátá pak lesnaté končiny u horní Mže;
[66] *od vojvodova hradu
hrad Vlastislavův, středisko Lučanů, stával na návrší nad řekou Oharkou bezpochyby v těch místech, kdež se později rozkládal župní hrad žatecký;
[67] plenice
zajatkyně;
[67] vědmo
předpovídání;
[67] oupad
úval, strž;
[69] nálep
peří nalepené na zadním konci šípu;
[69] stavit
zabránit něčemu;
[69] zádava
pustošení, drancování;
[72] prošívanice
krunýř z hrubé, tuhé látky;
[72] vedli... hrubé vlkodavy
velké psy;
[73] ratiště
násada kopí nebo oštěpu;
[73] *připravili hned hrob
Místo, kde Čestmír prý byl pochován, je u samého Turska na přívrší, kde lid říká Na Krlíši. Za Hájka stál v těch místech dub, jemuž říkali "dub silného rytíře". Dobner pak vypravuje, že na polích u Turska viděl kus skály, která prý sem byla přivalena nad hrob hrdiny Čestmíra. Opodál, na jihovýchod od dotčeného přívrší, sluje jedno místo v polích Na zabitým. (Vysvětlivky k Jiráskově poznámce: Hájek - Václav Hájek z Libočan [zemřel r. 1553], autor České kroniky; Dobner - Gelasius D., 1718 - 1790, zakladatel kritického dějezpytu u nás; vydal latinský překlad Hájkovy České kroniky);
[75] kdež by neplakali několik mrtvých
neoplakávali mrtvé;
[76] *postřižiny
obřad staroslovanský. Chlapcům se v sedmém roce jejich věku stříhaly poprvé vlasy, na znamení přechodu z dětského věku do chlapeckého;
[76] *Dragúš slul ten hrad
stával asi na nevysokém ostrohu nad Oharkou v Postoloprtech;
[76] na místě přístupném, nezištném
nevýhodném;
[78] *bradatice
široká sekera, širočina;
[80] *posvátný starý háj
Starý dům na břehu Botiče pod Vyšehradem, ozdobený na svém průčelí málo vkusnými obrazy pěti pohanských knížat českých a knížete Vratislava a sv. Václava, stál dle pověsti na místě, kde bývalo pohřebiště pohanských knížat českých. Říkalo se tu Na hrobce. Pohřebiště obecné, "velká hrobka", rozkládalo se prý na Skalkách, na návrší, kde nyní stojí klášter Na Slovanech. Tam, kde prý stávala modla bohyně Morany, založil sv. Václav malý kostelík sv. Kosmy a Damiána, který podnes stojí před kostelem Na Slovanech. V nynější své podobě pochází ze 17. století;
[85] úcta strašné Morany
uctívání, kult;
[85] *církve
dřevěné kostely;
[88] láje
smečka psů;
[88] diákon
jáhen, katolický duchovní nižšího svěcení než kněz;
[92] krumplovaný
vyšívaný zlatem, drahokamy, perlami, sklíčky nebo plíšky;
[92] pokrov
pokrývka;
[92] s dobytým mečem
taseným;
[97] *až do Žitavska, až po Kámen nad Labem
tehdejší hranice Čech;
[98] muž pro svůj jazyk horlivý
pro svůj národ;
[99] statečný pán
zde statný;
[99] šuba
kožešinový plášť, kožich;
[103] *zbili na pět set jmenovaných
vznešených, šlechticů;
[103] Jindřich Grojský
hrabě J. G. (podle hradu Grojče u Lipska, něm. Groitzsch), byl vnukem krále Vratislava I. a synovcem Soběslava I.;
[103] Zdík
Jindřich Zdík, biskupem od r. 1126, zemřel r. 1151;
[104] pícování
ve válce opatřování píce pro koně, soumary a jateční dobytek;
[105] v hodinu nešporní
v době odpolední, navečerní;
[108] *O Bruncvíkovi
Kratochvilné toto vypravování bývalo u našich předků velmi oblíbeno a častokráte tiskem vydáno. Vymyšlený hrdina jeho zachoval se i v podání lidu. Někteří se domnívají, že Bruncvíkem míněn je král Vladislav I., jiní však, že Přemysl I. Takzvanou sochu Rolandovu na pilíři při Karlově mostě, jejíž hořejší část byla od Švédů r. 1648 ustřelena, pak r. 1884 zase obnovena, nazývá lid také Bruncvíkem. (Doplněk Jiráskovy poznámky: Původní pozdně gotická socha Rolandova z doby po roce 1500 byla symbolem práva Staroměstských vybírat na přechodu clo; r. 1884 byla nahrazena dílem sochaře L. Šimka.);
[108] hledat cti svému jazyku
národu;
[108] na svědomí
zde na potvrzení, dosvědčení něčeho;
[113] lesa
zde vor;
[117] okol
ohrada;
[117] klát
v turnaji zápasit;
[117] kryté stoly
prostřené;
[132] *chatrný most
kamenný most Královny Judity, velkou vodou r. 1342 hrubě poškozený. (Vysvětlivka k Jiráskově poznámce: Most byl postaven okolo r. 1170 Vladislavem II. a nazván po jeho manželce. Stával o něco dále po proudu řeky než most Karlův.);
[132] *širým prostranstvím
územím nynějšího Nového Města;
[133] *sám k nim základ položil
v březnu 1348 začal stavět městskou zeď od Vyšehradu k Poříčí;
[134] *Když byl dobudován
r. 1372;
[134] *založil... nový kostel... naproti Vyšehradu
Karlov r. 1351;
[138] nový chrám sv. Víta
se stavbou chrámu bylo počato r. 1344;
[138] Kamenný most
základní kámen byl položen na straně staroměstské r. 1357;
[138] *Když Kamenný most byl dostavěn
Karel IV se toho nedočkal. R. 1406 se již po mostě jezdilo, ale zplna hotov ještě nebyl. Tenkráte také ještě nestála Mostecká věž na straně Starého Města;
[138] *dřevěný kříž
Dřevěný ten kříž byl častěji obnovován i znova postaven, až r. 1657 pořízena ko vová socha Ukřižovaného. R. 1696 posmíval se jakýsi žid tomuto kříži, načež byl královskou českou apelací odsouzen, aby dal hebrejský nápis ("Svatý Bože, svatý silný, svatý nesmrtelný Bože") v polokruhu nad křížem zhotovit a silně pozlatit;
[138] *Bradáč
Nepochybně památka ještě z mostu Královny Judity. Bradáč býval měřítkem vody. To byla velká povodeň, když byla voda Bradáči až k nosu. R. 1481 přikryla všecku téměř hlavu;
[139] *Velká drahota uhodila
r. 1360;
[139] živnost
zde živobytí;
[140] *ažjepak všecky i prostorné siné postoupil Karlovu učení
Král Václav IV. koupil dům Rotlevův a daroval jej r. 1383 koleji Karlově směnou za dům Lazara žida, v jehož domě dosud byla umístěna. Odtud dům někdy Jana Rotleva nazýval se a nazývá Karolinum. Palácové stavení toto bylo r. 1718 přestavěno Fr. Kaňkou a tím utrpělo velmi. Z původní stavby zachoval se arkýř kaple sv. Kosmy a Damiána;
[144] kasalický
vystrojený;
[144] šalše
staročeská omáčka;
[149] při čase sv. Bartoloměje
kolem 24. srpna;
[150] *zlacené střechy na věžích královského hradu
dvě z nich byly pozlaceny na rozkaz Karla IV;
[150] mýtel
koupel;
[150] přijal pána svého poctivé
uctivě;
[150] *sto zlatých českých
dukátů;
[151] kopa
někdejší jednotka peněžní, rozdělená původně na 60, později i na více grošů;
[151] točenice
stočený pruh látky, kterým se lazebníci opásávali;
[151] zelený papoušek
vlastně ledňáček;
[151] podkytlí
někdejší spodní oděv, košile;
[151] džbernice
vědro;
[151] véník
svazek větviček, ratolestí, používaný dříve v lázních k umývání a masáži těla;
[152] *V neděli
30. července 1419;
[152] *Králova smrt ji zachránila
Věž svatovítská, nedosáhnuvši původní, určené výšky, utrpěla hrozným požárem r. 1541. Po tom ohni opatřili ji bání slohem valně se lišící od slohu věže samé. Pověst však jinak změnu vykládá;
[152] *Král Václav neměl ani po smrti pokoje
mrtvola jeho převezena z Nového hradu na Vyšehrad, odtud do kostela sv. Víta. Když pak pro bouře v městě nemohl být slavně pochován, pohřbeno jeho tělo v kostele Zbraslavského kláštera. Po letech pak uloženy jeho ostatky v královské hrobce na Hradčanech;
[154] *Staroměstský orloj
Orloj (z horologium) u našich předků ukazoval 24 hodiny. První hodina počítala se po západu slunce. Koncem 15. století počalo se u nás také užívat půlorloje, jenž měl na ciferníku 12 hodin. Pulorloj nazýván také německým. Obou užívalo se až do 17. století, až r. 1623 úředně nařízen pulorloj. Staroměstský orloj je dle variantu pověsti dílo slepého mládence. Skutečně však pochází z dob krále Vladislava II., z r. 1490 a je prací mistra Hanuše, slovutného hvězdáře, jenž jej pak se svým žákem Jakubem řídil. Po jeho smrti správce Jiří Zvonek orloj pokazil, až jej spravil zase Jan Táborský z Klokotské Hory, knihpísař a malíř. Za Ferdinanda I. přidán byl k orloji ještě ciferník o 12 hodinách. Po smrti Táborského se stroj orloje porouchal a nepodařilo se nikomu jej spravit. V 18. století chtěla pražská obec hodinový stroj prodat do starého železa. Že se tak nestalo, o to má největší zásluhu prof. Ant. Strnad, znamenitý hvězdář. Dle jeho návodu opravil hodinář Landsberger všechen stroj. Prodlením času se orloj opět pokazil, až r. 1865 hodinář Holub jej tak spravil, že zas řádně šel a jde. Hodiny spuštěny v novoroční noci r. 1866. Okruh kalendářní se zvířetníkem pod velikým ciferníkem je mistrovské dílo Jos. Mánesa. Nyní chová se ten obraz v Městském muzeu pražském, na orloji je kopie vymalovaná E. Liškou. Zevrubně popsal orloj dotčený Jan Táborský r. 1570 po česku. Rukopis jeho s podobiznou Táborského je v městském archívu. Dle Táborského popsal orloj Bohuslav Balbín po latinsku, dle obou pak Riegger v 18. století po němečku. Balbín uvádí také příhodu s vrabcem, jenž právě když hodiny bily a kostlivec dásně otvíral, vletěl náhodou do otevřených dásní kostlivcových. Ale ty se v ten okamžik sklaply. V tom bezděčném vězení zůstal vrabčík celou hodinu, až stroj zase spustil, až kostlivec opět dásně otevřel. A tu vrabec vesele ven vyfrčel - Doplňky k Jiráskovým poznámkám: Hvězdář Hanuš je osoba vytvořená pověstí. Podle nově objevených pramenů sestrojil orloj hodinářský mistr Mikuláš z Kadaně již r. 1410 podle projektu mistra pražské univerzity astronoma Ondřeje Šindela a sochařskou výzdobu tesala parléřská svatovítská huť (před r. 1419). Jan neboli Hanuš z Růže, zámečnický mistr a dovedný mechanik, nejspíše rodák jindřichohradecký, provedl pravděpodobně r. 1490 první generální opravu orloje a přitom jej vylepšil a doplnil. Jakub řečený Čech byl asi jeho syn. Jiří Zvonek, správně Václav Zvůnek, byl Jakubův vyučenec. Po něm krátce pečoval o orloj hodinářský mistr Hanuš. - Liškova kopie Mánesovy kalendářní desky byla zničena 8. května 1945; v roce 1948 byla nahrazena kopií od B. Čily. Také sochy apoštolů jsou nové, vytvořil je V. Sucharda;
[155] lermo
poplach, výstraha;
[155] tabard
středověký svrchní šat univerzitních mistrů a bakalářů, tj. studentů s prvním stupněm akademické hodnosti;
[155] zodiak (z řečtiny, vyslov zodyjak)
zvířetník, zvěrokruh;
[155] *supra orizontem, sub orizonte
(latinsky) nad obzorem, pod obzorem;
[156] byrit
biret, baret;
[156] hábit misterský
dlouhý tmavý šat s velikým límcem a s širokými rukávy, talár;
[161] *hrad sv. Václava
tak slul královský hrad na Hradčanech;
[161] ze svého dvora
Králův dvůr, postavený kolem r. 1380, stával na místě dnešního Obecního domu u Prašné brány;
[161] *dal vystavět... krásně vyzdobenou věž
tenkráte Nová, nyní Prašná brána, založená r. 1475. Stavět ji počal slovutný Mat. Rejsek z Postějova;
[161] podivuhodná síň
Vladislavský sál, byl postaven v letech 1487 - 1500 (Doplněk k Jiráskově poznámce: jejím stavitelem však nebyl Beneš z Loun, nýbrž byla zbudována podle plánů Benedikta Rieda z Pistova, který je také tvůrcem "modlitebny pro krále", svatovítské oratoře z roku 1493.);
[161] koltra
závěs, záclona, drapérie;
[161] věž Mihulka
část severního opevnění Hradu;
[164] *(peníze), z nichž se stravoval
Vězňové té doby musili si sami stravu opatřovat. Kdo na ni neměl nebo komu přátelé a známí nepřispěli, trpěl hlady. Na takové chudé vězně chodívaly biřičky prosit. Někde bývali vězňové sami voděni dům od domu na řetěze a v poutech, aby si jídlo vyžebrali. Také vyvěšovali pytlíky a mošny z oken žalářních a do těch mošen ukládali milosrdní lidé různé dary;
[165] nevole
zde nesvoboda;
[165] nepravě
neprávem, nesprávně;
[165] zlý účinek
zde čin, skutek;
[166] *Žili... ve svém Židovském Městě
jinde po Praze bydlet nesměli;
[166] *stará-nová jejich synagóga
Prvotní staré stavení přestavbou stalo se novým, nicméně vynikalo věkem nad ostatní synagógy. Odtud jméno starénové;
[166] *svatý rodal
Starý zákon;
[167] *aby se do ní po schodech dolů stoupalo
schodů je devět;
[167] *stojí vždy stejná, nezměněná
vpravdě pochází ze 13. století;
[167] *ner tamid
věčné světlo;
[167] *za krále Jana
Jan Lucemburský (vládl 1310 - 1346);
[167] bylo o Velikonocích
r. 1389;
[168] *před čtyřmi sty lety
r. 1558;
[168] *primas
starosta;
[168] rabbi
rabín, židovský učitel náboženství; dříve rabíni též soudili a vykonávali i jiné funkce;
[169] *Šadaj
Všemohoucí;
[170] *mešores
úřední sluha;
[170] *Mordechai Maizl
Maizlova ulice v bývalém Josefově (Židovském Městě) má jméno po něm;
[172] talmud
sbírka židovských právních a mravních zákonů, věroučných výkladů a obřadních předpisů;
[172] kabala
tajná židovská nauka;
[172] *komorní vůz
kočár;
[173] *v jeho domě
č. 91 (byl v dnešní Široké třídě na místě domu čp. 34);
[173] *mazhaus
největší, společná jizba či síň, z níž vedly dveře do komor;
[176] *šém
cedulka s hebrejským kouzelným nápisem;
[176] šábes
židovská sobota, sváteční den židů;
[176] kudry
kudrny, kučery;
[177] *kdy ještě prý nebylo Prahy
Mnozí tak tvrdí dle nápisu na náhrobku Sáry, manželky Josefa Kace, kněze z pokolení Árónova, jak svědčí jméno Kac, zkráceně z Kohen Cedek - kněz ctihodný. Na dotčeném náhrobku je letopočet 606. Jiní však míní, že má být 1606;
[177] *ghetto
židovská čtvrť;
[177] *naposled se kadíš modlili nad otevřeným hrobem
Židům se hrubě uvolnilo za císaře Josefa II. - Na starý židovský hřbitov pochovávali až do r. 1781;
[177] *kadiš
modlitba za zemřelé;
[177] *Secher Zaddik livrocho
Budiž požehnána paměť spravedlivého;
[178] *rabbi Abigdor Káro
zemřel r. 1439;
[178] *tu odpočívá Mordechai Maizl... i slavný Jehuda Low hen Bezahel
M. Maizl zemřel r. 1601, rabbi Low r. 1609;
[178] *Šalom alechem
Pokoj vám!
[180] teatrum
pódium;
[180] V těch místech... bývalo šestnácte velikých kamenů...
Když bylo Staroměstské náměstí r. 1848 nově dlážděno, byla odklizena větší část těchto kamenů. Jen několik jich zbylo směrem k Dlouhé třídě, ale i ty novější časem zmizely;
[180] *starci
těch bylo dvanáct mezi nimi;
[181] Dobytčí trh
nynější Karlovo náměstí;
[182] Faustův dům
Několik majitelů a obyvatelů tohoto domu, který má velmi starou historii, zabývalo se alchymií a studiem chemie. Odtud nabyl asi dům pověsti, jež pak byla uvedena v souvislost s historií doktora Fausta, legendárního badatele a černokněžníka;
[182] *Starobylý ten dům stál na Skalce
v 18. století byl majetkem Mladotu ze Solopysk a měl právo azylní;
[186] ponebí
zde poschodí;
[188] *osamělý trocnovský dvůr u malé vísky
Dnešního dne stojí úplně o samotě. Vesnička Trocnov dávno zanikla;
[188] *pod tím dubem se narodil
V těch místech vystavěl Konrád Fischer, probošt kláštera borovan-ského (1677 - 1701), kapličku sv. Jana Křtitele, která však během času vzala zasvé. Sotva několik kamenů po ní zbylo. Kaplička měla dvojí nápis: latinský a český. Obojí byl na Žižkovu potupu. Latinský zněl: "Hic locus olim exosus nativitate Zizcae nunc ex asse nativitati Joannis Baptista consecratus." A český: "Jan Žižka z Trocnova šlépěj, zlé paměti, tu se narodil." Dnes v těch místech zasazeny jsou dub a lípa;
[189] *glejt
průvodní list;
[191] neodění proti oděným
nevyzbrojení proti ozbrojeným;
[191] *práčata
výrostkové, kteří z ručních praků stříleli;
[191] *veliký mistr strakonický
řádu svatojanského;
[192] lučil
vystřelil;
[193] *proštípí
tyč rozštípená;
[193] *bochy
vepřové plece;
[194] tarasnice
středověké dělo, zvi. k hájení vlastních a k boření nepřátelských tarasů;
[194] *U Černého beránka
v rohu nynější Řetězové ulice, č. 243;
[196] *Krejž holého!
Mínil tím, aby si Žižka chránil obličej, nebo jinak byl všecek v brnění. Pod tento český nápis připsán později latinský, Žižkovi nepřející, jejž sepsal Ladislav, arcibiskup ostřihomský a kancléř uherský, když na Rabí meškal: Zisska sub hac turri jaculo percussus, ocellum, qui tantum unus erat, perdidit atque operám. Caecus ut oppressit patriamque #demque, vehente Daemone (sic meritus) caeca Barathra petit. (Vysvětlivka k Jiráskově poznámce: Zisska sub hac turri... - Žižka, zasažen šípem pod touto věží, ztratil jediné oko, které ještě měl, a s ním i namáhavý boj. Když pak, jsa slepý, utiskl i vlast i víru, nyní je ďáblem - po zásluze - unášen do temnot pekelných.);
[196] *Viktorin z Poděbrad
otec krále Jiříka (1403-1427);
[197] kdež by ho pak přemoci osuli
přesilou obklíčili;
[197] *Žižkův stůl
Při silnici z Luze do Nových Hradů je vesnice Bílý Kůň. Nedaleko před touto ves- ničí odbočuje silnice do Vysokého Mýta. Mezi oběma silnicemi novohradskou a vysokomýtskou, vzdálí několika set kroků stojí Žižkův stůl, zemitý násep trávou porostlý, základu kruhového, pres metr vysoký, asi osm metrů široký. Svršek je skoro úplně rovný. Kolem "stolu" je nehluboký příkop s náspem. Na vnějším okraji příkopu je řada švestkových stromů, na pokraji pak náspu druhá, takže obě řady stromů tvoří dvojnásobný věnec kolem Žižkova stolu. Hospodáři toho pozemku chovají jej odedávna u vážnosti. Věří také, a víra ta je stará, že by neštěstí stihlo toho, kdo by se Žižkova stolu rušivě dotkl; 197 *synovi Jiříkovi byl prý kmotrem - Jiří z Poděbrad narodil se na den sv. Jiří (23. dubna) 1420. (Vysvětlivka k Jiráskově poznámce: Den sv. Jiří, připadající dnes na 24. duben, slavíval se též 23. dubna. - O přesném dnu narození Jiřího však není vůbec jistoty.);
[197] *tu středu před sv. Havlem
dne 11. října 1424;
[198] *Hrobjeho byl u jednoho pilíře kostelního...
Při kostech Žižkových v dřevěné rakvi byly uloženy památnosti, také Žižkův palcát. Na hrobě položen kámen s vytesaným obrazem Žižkovým. Latinský nápis, který však je původu pozdějšího, zněl: "Anno 1424. Die Jovis ante festům Galii vita functus Joannes Žižka a Calice, rector rerum publicarum laborantium in nomine et pro nomine Dei. Hoc templo conditus est." Když r. 1522 kostel vyhořel a potom kopány základy k nové stavbě, uhodili přitom na ostatky Žižkovy. A tu ty památnosti v rakvi nalezené zmrhány. Jen palcát se zachoval a ten "palcát železný prostřední, zdéli dvou pídí na řetízku, jako klaničník slově" zavěšen nad hrobem Žižkovým. (Vysvětlivky k Jiráskově poznámce: "Anno 1424. Die..." - Roku 1424. Ve čtvrtek před sv. Havlem zemřel Jan Žižka z Kalicha, vůdce obcí (polem) pracujících ve jménu božím a pro jméno boží. Byl pochován v tomto chrámu; - na řetízku, jako klaničník slově - zde kterému se říká; klaničník - klanečník, řetěz spojující klaníce u vozu);
[198] *Naproti tomu hrobu visel kamenný talíř
"Naproti tomu hrobu na jednom pilíři je talíř kamenný zdéli pídi a 4 prstů a zšíři pídi jedné a jednoho prstu a tloušti jednoho prstu, visí na jednom článku řetězu, jako v kterém petlice bývá." V 16. století hrob Žižkův ozdoben mnohými nápisy jemu na počest složenými. Opodál hrobu Žižkova stál skládací oltář s obrazy Husa a Žižky. Na rámcích těchto obrazů byly oslavné latinské verše. Po bělohorské bitvě dal pan Vilém z Vřesovic, mincmistr na Horách Kutných, hrob slavného hrdiny a vojevůdce r. 1622 rozbít a zkazit;
[198] *"netoliko pro zákon boží, ale zvláště pro vysvobození jazyka českého a slovanského"
tak sám praví ve svém Vojenském zřízení od r. 1423. (Vysvětlivky k Jiráskově poznámce: jazyk český a slovanský - národ; Vojenské zřízení od r. 1423 - ... z roku 1423, zvané obvykle Žižkův vojenský řád. Je to vlastně zápis německobrodského sněmu, manifest Žižkova bratrstva, nejstarší český vojenský řád.);
[198] *Žižkovo pole
u vesnice Žižkovo Pole, asi půl hodiny od Přibyslavi. (Vysvětlivka k Jiráskově poznámce: Žižkovo Pole - dnešní název někdejšího Šenfeldu);
[198] *A tak bezový keř zůstal
V těch místech byl postaven Žižkův pomník, na němž jsou vyryta jména Žižkových vítězných bitev;
[198] *z kmene zůstal jen pahýl
Stalo se po roku 1650, starý dub od pasáků vyžehnutý se tenkráte skácel;
[200] perlice
perlík, kovářské kladivo;
[201] *Žižkova hlava
I Němci dříve tu žijící jí tak říkali;
[202] *couk
pramen nebo žíla rudy;
[202] *tovařišstvo
havíři celkem;
[203] *kavny
kolny, v nichž se kovkopové scházeli a modlíce se nebo zpívajíce čekali, až dojde na jejich šichtu, což jim bylo oznamováno klepáním;
[203] perkmistr
hormistr, někdejší důlní úředník;
[203] ^královský urburéř
správce urbury neboli důchodu královského z hor;
[203] pregéř
razie mincí;
[203] *Horníci
měšťané Kutné Hory;
[203] *před lety
1. 1419 a 1420;
[203] myrha
vonná pryskyřice myrhovníku;
[203] perkytle
havířská halena;
[203] *šligle
větší a menší kladívko (želízko a pemrlice). (Vysvětlivka k Jiráskově poznámce: pemrlice - kladivo k vytloukání rudy.);
[203] *tmol
ostrý železný klín;
[203] *kováříček
pidimužík zvíci lokte, tj. asi půl metru;
[204] *nákladníci
Nákladníci sluli ti z měšťanů, kteří vlastním nákladem pavovali, tj. z hor těžili. Dobyté stříbro, později rudu, musili prodávat minci a hutím královským. (Vysvětlivka k Jiráskově poznámce: stříbro... musili prodávat minci - mincovně.);
[204] šepmistr
jeden z dvanácti konšelů, kteří se každý měsíc střídali v úřadu purkmistrovském;
[208] Uriášův list
list, který je znamením, aby jeho doručitel byl zahuben;
[208] *na Hrádku
Křivoklátě;
[208] *den po sv. Vavřinci
11. srpna;
[208] jelikož buřiči
jako buřiči;
[209] *je-li dobrý
šlechtic;
[209] holomek
pomocník katův;
[209] spravovat
zde popravovat;
[210] *Pak utekl do lesů a byl zachráněn
Kdo se tenkrát ubránil katu, nesměl být zadržán aniž stíhán a ušel smrti;
[211] *kde havíři skonali
Pražský měšťan Ondřej Prachovec vystavěl tu r. 1515 dřevěnou kapličku. Když pak sešla, zbudovali tu Poděbradští s Kutnohorskými kostelík Panny Marie r. 1662. V kostele tom uložili kosti popravených havířů. Od času Leopolda I. býval tu poustevník. Za císaře Josefa II. byl kostelík zrušen a prodán. Poděbradští však, kteří ho koupili, zachovali jej a obnovili. Na popravu havířů připomínají v něm dvě sošky havířů a dva obrazy popravy s nápisem. Nade dveřmi kostelíka je nápis podávající zprávu také o dotčené popravě. Nápis ten udává, že se ta poprava udala u přítomnosti také "vévody můnsterberského". Ale v tom je omyl. Jindřich kníže Můnsterberský, syn Jiříka krále, neměl v uvedených událostech žádného účastenství;
[211] *Starý pak dub... stál... až do druhé polovice osmnáctého století
do r. 1777;
[212] *bílá paní
Lid vypravuje nejednu báji o bílé paní. Ale ta v těchto bájích není paní z rodu hra- deckého, nýbrž bytostí, jež přebývá ve vodách, lidem se zjevuje, děti straší a také smrt ohlašuje. Někde ji také nazývají Perchtou, Pěnitou, Parychtou, na Moravě Šperechtou, kterážto jména pocházejí z německého Berchta;
[213] *s nimiž zaživa byla sloučena svazkem příbuzenským
Balbín mínil, že bílou paní byla Perchta z Rožmberka, provdaná za Jana z Lichtenštejna. V manželství tom měla tolik utrpení, že posléze odešla od krutého manžela a jeho bezohledné rodiny. Žila pak na Krumlově a ve Vídni u své dcery. Zemřela r. 1476, tři léta po svém manželu. Podobizna její a jejího manžela, chovaná v zámku jindřichohradeckém, není zajisté pravá, zpodobujíc lidi ze století šestnáctého. Paní Perchta nebyla nikdy ani být nemohla vychovatelkou sirotků po panu Menhartovi z Hradce (1449), jak Balbín tvrdil. Žilať tou dobou u svého manžela na Mikulově. Spíše se pravdě podobá, že Markéta, dcera purkrabího na Maidburce, manželka Jindřicha z Hradce (fil362), byla příčinou, že povstala pověst o bílé paní. Markéta z Hradce ovdověvši stala se jeptiškou panenského kláštera v Krumlově. Odtud "zajisté někdy v bílém svém rouše (jeptišském) na Hradec přicházela synů svých navštívit a lidem se arci jakožto bílá paní ukazovala" (A. Sedláček);
[218] *A tak se pak dalo po věky
Podělování, či jak se za starodávna říkalo "krmení chudých", při němž každý z podělených dostával v 16. století i malý peněžitý dar, půl denáru, zrušeno za císaře Josefa II. a zřízena byla fundace pro chudé na Černínských panstvích;
[220] *Šejnoha
Šebestián Šenajch;
[220] pazderna
stavení, v němž se zpracovával len nebo konopí;
[220] *Od těch dob se nikdo více neodvážil Růžový palouček zaorat
Dnes stojí uprostřed něho oplocený kříž;
[222] poteče krev "kolébkami"
stružkami;
[223] *čekana
čekan, čakan, na Chodsku "čekana", hůl a zbraň zároveň z tvrdého dřeva. Na dolním konci měl silný, ostrý bodec, nahoře pak kladívko s hákem. Bradlo bývalo nahoře až na stopu plechem a hřeby hojně ozdobeno. Čekany nosívali za starých časů mužové ženatí, když vycházeli za službou nebo do Bavor, do města, na svatby, na krtiny. (Vysvětlivka k Jiráskově poznámce: bradlo - rukojeť hole);
[223] krátká ručnice
bambitka, pistole;
[223] *měli na něm ve znaku psí hlavu
odtud jejich přezdívka: Psohlavci. Že říkají místo "byl" "bul", přezděno jim "buláků";
[224] *perpetuum silentium
(lat., vyslov silencijum) věčné mlčení;
[225] *na Chodsko vyslán plzeňský krajský hejtman Hora
1693 v únoru;
[225] *župan
kabát, spíše však halena bez šosů, z látky polovlněné, polopřezné, bez límce a knoflíků;
[225] apelační soud
odvolací soud;
[225] jelikož své vrchnosti
jakožto své vrchnosti;
[229] *hin
tam;
[232] *Králova hole
hole, hoľa, na Slovensku holý vrch, kde se stáda pasou;
[232] kanec diviak
divoký kanec;
[232] dolman
uherský slavnostní plášť ozdobený šňůrami;
[232] černobur, kanečník
bájná plemena loveckých psů;
[233] *kaštel
tvrz, zámeček;
[233] *panština
platy a desátky;
[233] *lapačky
násilné odvádění na vojnu;
[233] *Janošík
vlastně Juro Janošiak;
[233] vybíjené širáky
zdobené vyrážením, vytlačováním vzorů;
[233] nožná
pouzdro na nůž;
[233] *valaška
hůl se sekyrou, čakan;
[233] *gajdoš
dudák;
[234] hajduch
panský sluha v byv. Uhrách;
[234] *dereše
lavice;
[234] "zemský pán "
vrchnost, magnát;
[235] *čerpák
dřevěná nádoba;
[235] "panna v bielom "
víla;
[236] *koliba
pastýřská chata;
[236] *valach
pastýř;
[236] gajdovat
hrát na gajdy, dudy;
[236] huček
přední píšťala u dud;
[236] postav
svinutý kus tkaniny, štůček;
[238] *Prosečná dolina
u Mikuláše;
[238] "třírohý list"
list vyhlašující nepřátelství;
[238] půlměřice
asi 30 litrů;
[239] ty zbav ho!
ty ho osvoboď!;
[239] "Bílá hora
v Malých Karpatech, v Pováží;
[239] *zápoľa
skalní stěna;
[244] ochlad
ochlazení;
[245] Sibylina proroctví
Jménem Sibyla označovány ženské osoby, jež objevovaly budoucí věci. Platon zná jednu, jinde se jich devět uvádělo; za středověku jmenovali jich dvanáct až čtrnácte. Nejznamenitější je Sibyla Kumejska, jež nabídla římskému králi Tarquiniovi Pyšnému, aby koupil devatero prorockých knih. Když král nechtěl tolik dát, mnoho-li žádala, spálila první tři knihy, za ostatních však šest žádala opět tolik jako za devět. A když král opět nekoupil, spálila zase tři knihy. Za poslední tři dal Tarquinius posléze přece tolik, jak prvotně i teď opět žádala. Knihy ty pak na Kapitolu v Římě chovány, až shořely r. 83 před naším letopočtem.
Od těchto knih různí se proroctví sibylská sepsána mezi 1. a 4. stoletím n. 1., a to šestiměrem po řecku. Bylo to dílo několika skladatelů. Řecká tato proroctví převedena na jazyk latinský a většinou z tohoto latinského překladu tlumočena jsou skoro do všech evropských jazyků. Nejstarší české Sibylino proroctví, pokud je známo, pochází z 15. století a chová se v Národním muzeu. Dle tohoto proroctví sepsáno jiné se zřetelem k české zemi. Z toho je vyňato proroctví v této knize obsažené. Toto druhé zpracování také zrýmováno, bezpochyby v 16. nebo v 17. století a častěji tiskem vydáváno. Sibylská tato píseň má moto:
Slyš Sibyly prorokyně, jaké ona věci divné předpovídá české zemi. To není klam, pravda, věr mi. Přečti sobě píseň tuto, vyzvíš vpravdě, jaké jest to, ať není tebe dotknuto.
Píseň sama počíná se takto:
Ve jménu Tvém, nejsvětější náš Pane Kriste Ježíši, začnu teď toto zpívání Čechům ku polepšení.
Ach, Čechové, se sejděte, všichni lidé, poslechněte, co se vám bude zpívat, budoucí věc zvěstovat.
[247] důvěrnost
zde důvěra, důvěřivost;
[247] tamařišek
tamaryšek, ozdobný keř růžově nebo bíle kvetoucí;
[249] krvavíme
krvavé bojiště;
[249] Načeradec
starý městys jihovýchodně od Blaníka;
[250] k Rejnu Kolínu
ke Kolínu nad Rýnem;
[250] korec
asi 94 litry;
[250] pinta
máz, l,4 litru; 250 libra - asi 0,5 kg;
[252] *Proroctví slepého mládence
Pověst o něm vypravuje, že srovnal kosti v Sedleckém klášteře a také že byl původcem pražského orloje;
[257] *Proroctví Havlasa Pavlaty
dle rukopisu ze 17. století, chovaného v dvorské knihovně vídeňské, tiskem vydal F. Menčík. Proroctví samo stalo se, jak rukopis udává, kolem r. 1500 a přepsal je, jak týž rukopis svědčí, r. 1510 kněz Šimon Derdarda, "kazatel v církvi Páně v městečku Vysokém";
[257] *za krále Vladislava
Jagellonce;
[257] *hojně grošů a zmrzlíků
groše a haléře za krále Václava II.;
[257] *A potom už brzo nastane soudný den
za 16. století bylo rozšířeno mínění, že již brzo nastane soudný den;
[258] nesnadit se
hádat se, přít se;
[259] *krajní borovice
U Kostelce v stráni stála stará borovice. Od země až kam ruka dosáhne, vryli, vřezali do ní křížky, takže tu křížek na křížku. Skoro každý, kdo kolem šel, vyřezal tu křížek. Věřili, že člověk, jehož křížek neporušený se tu zachová, bude mít dlouhý věk;
[259] *Oškobrh
asi míli východně od Poděbrad;
[259] vaz
druh jilmu;
[259] rokyta
jíva;
[259] Měniče
klen;
[259] lýkodra
strom podobný jilmu;
[259] babyka
druh javoru;
[261] *Bor
Bor či Máchovská hora při samých hranicích ceskopolských, z větší části již v Polsku;
[266] *tam pak bude hrozný ten boj dobojován
Dle jiné varianty bude ten boj dobojován na hoře Svidníku v okolí města Pelhřimova.

 

<   71    

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky

TOPlist