Alois Jirásek

TEMNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

LXXVI

Za kalného listopadového odpoledne pracoval Machovec, někdy myslivec, teď zahradník, ve velké zahradě na předměstí Žitavy města. Znenadání přišel k němu cizí muž, vysoký, hubený, kterého ochotně uvítal, když cizinec se ohlásil, že je z Prahy, Fiala soustružník, přítel nebožtíka deklamátora Svobody.

„Podle jména tě znám,“ pravil Machovec, „bratr Svoboda tě jmenoval, když jsem byl u něho v Praze, a taky dcery myslivce Svobody kopidlanského mně vypravovaly, žes jim zachránil Kralickou, kterou si bratr deklamátor u tebe schoval.“

„Kde jsou myslivcovy děti?“

„Utekli z Čech, všichni, tři synové, myslivci, a dvě jejich sestry, jsou dosud pohromadě, tady za Žitavou ve vsi. A ty –“

„Taky jsem se přistěhoval, včera; chci si s pomocí boží v městě zavést řemeslo. Bude mně doufám líp. Přestanou strachy; každou chvíli jsem čekal, že mne odvedou, že pro mne přijdou.“

„Chytili někoho v tom shromáždění?“

„Dva; hospodského, toho teď pustili, a bratra Sekeru. Ale žádný z nich nic nevyzradil, nikoho nejmenoval; ale člověk přec nebyl jistý. A ty přetvářky ustavičné –“

„Tak, bratře, ty a nepokojné svědomí; ale tady se utiší. Mně se také ulehčilo, mám pokoj mysli.“

„Co bratr Vostrý –“

„Ten je zase v Čechách, v Hradecku. Tam je mnoho bratří, tam se to dá držet, a on nepoleví, do smrti bude navštěvovat ukryté semeno a outěchu roznášet.“

„A tvůj syn?“

„Tomu se poštěstilo. Dostal se na sousední panství do myslivecké služby. Nejvíc mu pomohlo, že pěkně troubí na valdhornu.“

„A dcera?“

„Dcera?“ Machovec stáhl obočí. „Je se mnou tady. Ale pojď do stavení, chleba si ukrojit.“ Když docházeli k nevelkému dřevěnému domku v koutě zahrady pod košatou, vysokou hruškou, teď už skoro bez listí, stála Helenka venku a dívala se přes plot, jako by někoho vyhlížela.

„Tamhle je (...)

(......)