Josef Kainar

POSLEDNÍ BLUES
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Báseň s modlitbičkou pro černou hodinku

 Hleďme kterak jsme se krásně rozmnožili
 Desateráci nám troubí po sídlištích
 Oceán se mění na mazut
 Velice vzrostlo procento velrybích sebevražd
 Výskokem na souš
 A masa lidí Město tisícileté
 Začíná kysnout
 Muž říká své ženě nevědomky
 Kvasinko moje divoká
 Ty bludná
 Z toho vzniknou děti
 Divoké Bludné:
 Tolik hlaviček!
 Žlutavé Hnědé Černé
 - někdy také bílé -
 vypadávají do světa Při vypadnutí křičí
 My nevíme co
 Možná: Smilování Možná že je pozdě
 Možná že vřískají veliké poselství
 A my nevíme jaké -
 Aniž se snažíme dovědět jaké
 
 Už jsme přivykli
 Konstatovat jen to nejnutnější:
 Krajina má klobouk (myslíme tím Z kouře)
 Chleba má brousek
 Kvanta neměříme
 (Myslíme: Barborka nám roste k první podprsence
 k prvnímu dramatu
 na scéně Parku oddechu a kultury)
 
 Přivykli jsme konstatovat jen to nejnutnější
 Ptáte více To by bylo příliš
 (Oceánu stačí vlnka
 A už je ho příliš)
 Ptát se to je rozdávat se
 Takže nanejvýš:
 jak se máte Ale jděte
 - poslední menhiry kultury
 To jsou jediné dvě věty z role života
 hraného v poklusu
 Za čím dále rychlejší stěhování kulis
 čím dál větších
 
 Na starých jarmarcích se kradlo odjakživa
 vesele se kradlo
 Hudba k tomu dula
 kapsáři s čepicí na stranu
 měli svůj státně mlčky uznávaný svátek
 Modré nebe nad městem
 To se jako policajtské břicho
 Vypínalo
 Jarmarků dneska je málo Krade se ze zvyku dál
 Ale už jinak a víc a o mnoho hůře se krade
 Nejtěžší z všeho je ukrást si
 Lahvičku starého poctivého ticha
 Kamínek samoty nad hlavou
 Chvilku štěstí neotrávenou tak mnohým
 neštěstím kolem
 (ta neštěstí jsou mnohá ale drobná
 Už s nimi líčíme na poslední lišky) 
 Těžké je ukrást si lásku bez budíku
 
 Ježíši Kriste to se říkalo
 Jděte a množte se
 Pro jiné kázání vždy jiná poušť
 Na jaře cítím Budu fosfátován
 V létě Budu odevzdán a semlet
 V pokusném kursu učňů třetího ročníku
 XŘPŠ
 Za smutku pláču do zkumavky
 Na procházce dýchám pro výzkum
 Takže zapadám do hospod abych se vrátil
 Sám sobě v praskotu pěny
 Abych v sobě zase shledal duši
 Svou duši velikosti tácku
 Počárkovaného smrtí
 Starých přátel
 Ale i tam už přicházím s tím
 že budu odcházet
 A močení jen tak Do noci
 Za měsíce
 Je dnes už také zakázáno všude
 Jdu kolem domů bílých a tichých jak pýchavky
 Jsou to Instituty optimismu
 kde se horečně pracuje
 Na vakcíně proti pesimismu
 Pesimismus se vakcíně vzpírá
 Jenomže on neví
 že už je též dávno úřední
 
 Vracím se a nemám jediné okno
 které by svítili pro mne
 
 (...)