Eva Kantůrková

Kantůrková pochází ze spisovatelské rodiny - otec byl novinář a matka spisovatelka. Po úspěšně ukončené maturitě nastoupila na filozofickou fakultu na Karlově univerzitě, kterou úspěšně skončila v letech 1956. Poté se věnovala spisovatelské činnosti. Nejprve pracovala dva roky pro časopis Svaz mládeže, později se stává pouze "spisovatelkou na volné noze".

Jako jiní mnozí autoři podpořila komunistický režim, stala se členkou KSČ a angažovala se v Pražském jaru. Později jako jiní úspěšní autoři pochopila, že režim omezuje její spisovatelskou činnost a v roce 1970 ze strany vystoupila. Odnesla si následky, náhle se ocitla na seznamu zakázaných autorů. Její díla vycházela tajně, a to v samizdatu, anebo v cizině v exilových nakladatelství.

Při podpisu Charty 77 Kantůrková neváhala a přidala svou podporu, nějaký čas byla dokonce i mluvčí. V letech 1981-1982 byla uvězněna za podvracení republiky. Tato zkušenost přispěla ke vzniku jejího nejúspěšnějšího díla Přítelkyně z domu smutku. Dokonce se podílela na vzniku Občanského fóra. V letech 1994 byla zvolena jako předsedkyně Obce spisovatelů. V letech 1998-2000 se stala ředitelkou odboru literatury a knihoven ministerstva kultury. Byla členkou i Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, ale kvůli střetu zájmů byla odvolána.

Kantůrkové díla jsou ovlivněna jejími vlastními zážitky.